V tomto článku a jeho pokračováních bych vám ráda představila některé bollywoodské filmy. Hodnocení je čistě mé subjektivní a je dost dobře možné, že film, který já považuji za naprostý brak, se vám bude líbit a naopak. V žánru uvádím pouze hlavní žánr filmu (romantika se najde snad v každém) a zásadně neuvádím, že je film “hudební”.

Aaja Nachle (2007)

režie: Anil Mehta

hrají: Madhuri Dixit, Irrfan Khan

žánr: drama

Dia se z USA vrací zpět do rodné vesnice, aby splnila poslední přání svého učitele tance – zabránila zboření taneční školy. Starosta města s tím souhlasí ovšem jen pod podmínkou, že se Dii podaří s lidmi z vesnice nacvičit představení, které všechny ohromí. To ale není jednoduchý úkol zaprvé proto, že lidé z vesnice prostě tančit neumějí  a zadruhé proto, že Diu nikdo nemá příliš v lásce. Před lety se totiž vzepřela rodičům, odmítla se vdát ve vesnici a odjela za štěstím do Ameriky.

Pěkný film se skvělými tanečními výkony.

Moje hodnocení: 6 z 10

Asoka (2001)

režie: Santosh Sivan

hrají: Shahrukh Khan, Kareena Kapoor

žánr: historické drama

Asoka byl král, který se musel životem doslova probojovat. Ještě jako mladý musel odejít do vyhnanství, kde se seznámil s princeznou Kaurwaki a jejím bratrem Aryou, které nějakou dobu doprovázel. Jednoho dne se Asoka musí vrátit domů, ale přijíždí zpět pro Kaurwaki, kterou ovšem nenachází. Dozví se, že princezna byla zabita a Askora se tak vrací domů, ožení se s Devi a válčí s královstvím, jemuž přičítá vinu za smrt jeho milované. To vše proto, aby na konci zjistil, že Kaurwaki žije a veškeré krveprolití bylo zbytečné.

Výborné historické drama, na kterém mi vadila jen Kareena Kapoor jako Kaurwaki. Podle mě její obsazení do filmu působí asi jako kdyby v něm hrála Paris Hilton.

Moje hodnocení: 6 z 10

Being Cyrus (2005)

režie: Homi Adajania

hrají: Saif Ali Khan, Naseerudin Shah, Dimple Kapadia

žánr: drama

Being Cyrus je film skládající se z příběhů několika postav. Hlavním hrdinou je Cyrus, který se nastěhuje k podivínskému umělci Dinshawovi a jeho ženě Katy jako pomocník a vypráví o jejich zvláštních vztazích. Další linií je život Dinshawova bratra a jeho ženy a otce, který také není zrovna ideální a Cyrus je tím, který se setkává se všemi a vypráví o nich. V tomto vyprávění nechybí korupce, nevěra ani závěrečný velký podvod a mnohé asi potěší, že celý film je v angličtině, i když s indickým přízvukem.

Na druhou stranu – mně tato podívaná opravdu nebavila.

Moje hodnocení: 2 z 10

Black (2005)

režie: Sanjay Leela Bhansali

hrají: Amitabh Bachchan, Rani Mukherjee

žánr: drama

Michelle už jako miminko přijde o sluch i zrak. Má to štěstí, že se jí dostane zkušeného učitele, který z ní – ač netradičními metodami – udělá soběstačnou osobu. A tak se Michelle nejdříve naučí jíst a chovat jako člověk, získá vzdělání a poté studuje na univerzitě. Dostudovat jí trvá dlouhé roky a když už jako šedivějící dáma konečně promuje, setkává se se svým učitelem, kterého neviděla už roky a který je zavřený v blázinci s alzheimerovou chorobou a na nikoho a na nic si nevzpomíná. A tak Michelle vypráví její a jeho příběh, protože teď je na ní, aby ho “vyvedla” ze tmy tak, jako to on kdysi udělal s ní.

Toto dojímavé drama bylo natočeno podle skutečné události a ačkoliv nejde o originální nápad Bollywoodu (původně příběh zfilmoval Hollywood pod názvem “The Miracle Worker”), budiž Indům tentokrát odpuštěno, protože film se prostě povedl.

Moje hodnocení: 8 z 10

Bride and Prejudice (2004)

režie: Gurinder Chadha

hrají: Aishwarya  Bachchan, Martin Henderson

žánr: drama, romance

Tento film, u nás nepochopitelně nazvaný “Moje velká indická svatba” je nevšední adaptací novely “Pride and Prejudice” od Jane Austenové. Pokud znáte některou z hollywoodských adaptací, nebude pro Vás příběh nic nového – rodina se snaží udat své dcery, což se jim nejdříve napůl cesty daří a pak zase nedaří. “Ústřední” dcera příběhu v podání Aishwaryi se seznámí s mužem, kterého zpočátku nemůže vystát a nakonec se do něj zamiluje, což se ovšem nelíbí jeho matce a navíc vyjdou najevo další okolnosti, které jejich podivný vztah téměř ukončí. A pokud znáte originální Pride and Prejudice, i konec je velmi podobný.

Velmi pěkná adaptace obohacená o písničky a tance a ozvláštněná tím, že se příběh odehrává v současnosti.

Moje hodnocení: 8 z 10

Bunty Aur Babli (2005)

režie: Shaad Ali

hrají: Rani Mukherjee, Abhishek Bachchan, Amitabh Bachchan

žánr: komedie

Vimmi a Rakesh jsou dva lidé, kteří se náhodně setkají, aby zjistili, že mají mnoho společného. Každý z nich prchá od své rodiny, aby unikl stereotypu a naplánovanému manželství. Oba dva se snaží jít za svým snem, ale narazí na korupci a nepoctivé lidi a zjistí, že čím poctivější jsou oni sami, tím hůř se k nim chová okolí. A proto se rozhodnou naprosto obrátit, změní si jména na Bunty a Babli a žijí dobrodružný život nejznámějších podvodníků Indie. Ale v patách jim je – samozřejmě – drsný policajt, kterému nemohou unikat donekonečna.

Moje hodnocení: 5 z 10

Devdas (2002)

režie: Sanjay Leela Bhansali

hrají: Shahrukh Khan, Aishwarya Bachchan

žánr: drama

Devdas se po deseti letech vrací z Londýna do Indie, kde se setkává se svou dětskou láskou Paro. Chce si ji vzít, ale jeho vlastní rodina mu v tom nakonec zabrání a Devdas utíká do Británie a když ho přejde zlost a vrátí se do Indie, přijíždí zrovna ve chvíli, kdy se Paro vdává za staršího muže. Z Devdase se stává opilec pobývající v nevěstinci, kde se do něho zamiluje prostitutka Chandramukhi. On však stále myslí na Parvati a ničí si život. Paro na něj čeká a doufá, že Devdas splní slib, který jí dal – že než nemře, objeví se naposledy před prahem jejího domu.

Asi naštvu pár milovníků Bollywoodu, ale tento film se mi prostě nelíbil. Devdas je něco jako indický Romeo a Julie a tato adaptace je navíc ještě lákavá jmény Shahrukh Khan a Aishwarya Bachchan. Já jsem se ale po celou dobu nesmírně nudila a oceňuji jen taneční výkony Aishwaryi Bachchan a Madhuri Dixit.

Moje hodnocení: 2 z 10

Dhoom (2004)

režie: Sanjay Gadhvi

hrají: Abhishek Bachchan, Uday Chopra, John Abraham

žánr: akce, komedie

Drsný policista Jai se rozhodne dopadnout gang profesionálních zlodějů a shodou okolností při své práci narazí na ztřeštěného zlodějíčka Aliho, který mu nakonec dělá partnera při vyšetřování. Gang neustále uniká a Ali se nakonec rozhodne “infiltrovat”. Jestli je toto moudrý krok a jestli se Jaiovi nakonec podaří zloděje dopadnout, to už musíte zjistit sami. Tento film je příjemná zábava, nenutí diváka příliš přemýšlet, takže je to ideální odreagování po náročném dni. A samozřejmě v něm nechybějí polonahé tančící Indky.

Moje hodnocení: 4 z 10

Dhoom 2 (2006)

režie: Sanjay Gadhvi

hrají: Abhishek Bachchan, Uday Chopra, Hrithik Roshan, Aishwarya Rai

žánr: akce, komedie

Tentokrát jdou Jai s Alim pouze po jednom zloději a mají novou pomocnici Sunehri, která jim vlastně pomáhá z donucení, aby sama ušla trestu. Sunehri se naoko stane partnerkou zloděje Aryana, ale jak už to tak ve filmech bývá, po chvíli si sama není jistá, na čí straně vlastně je. Jaiovi se tím trochu zkomplikuje případ… Dhoom 2 je stejně dobrá a jednoduchá zábava jako jeho předchůdce, věřím, že si najde i skalní příznivce hlavně mezi ženami, Hrithik Roshan je totiž jako zloduch neodolatelný.

Moje hodnocení: 4 z 10

Don (2006)

režie: Farhan Akhtar

hrají: Shahrukh Khan, Priyanka Chopra, Arjun Rampal

žánr: akční

Don je obávaný zločinec – pašerák a vrah, ale na každého jednou dojde a Don umírá. Je potřeba rozbít celý jeho gang a tak jeden z policistů najímá prosťáčka Vijaye – Donova dvojníka – aby se vrátil do gangu a “hrál” jeho vůdce. Policista však umírá a není nikdo jiný, kdo by věděl o tom, že Vijay není pravý Don a tak se Vijay dostává do nelehké situace. Jemu i jeho přítelkyni Romě, která je také infiltrovaná “rozbíječka gangu”, se daří gang rozložit, ale my víme, že se připravuje druhý díl filmu – Don 2 – a tak je nám jasné, že v tom všem musí být nějaký háček…

Téma filmu je docela ohrané, ale i tak jde o docela zábavný akční počin.

Moje hodnocení: 4 z 10

Fanaa (2006)

režie: Kunal Kohli

hrají: Kajol, Aamir Khan

žánr: drama

Slepá dívka Zooni se seznámí s proutníkem Rehanem, který její city opětuje a chce si ji vzít. Ještě před svatbou Zooni podstupuje operaci, díky které se jí vrátí zrak. Rehan mezitím jede vyzvednout její rodiče a zemře při bombovém útoku kašmírských separatistů. Zooni je zdevastovaná a vrací se k rodičům. Na tomto filmu je ale příjemné to, že příběh zdaleka nekončí a po veselé a taneční části filmu přichází naprostý obrat. Rehan nezemřel a má cosi společného s kašmírskými teroristy, ale navíc ho osud zavede do domu, kde žije Zooni a jeho syn…

Moje hodnocení: 9 z 10

Fashion (2008)

režie: Madhur Bhandarkar

hrají: Priyanka Chopra, Kangana Ranaut, Arbaaz Khan

žánr: drama

Film pojednává o krutém světě modelingu a potížích, které provázejí práci i život modelky. Megna je mladá ambiciózní dívka, která se přestěhuje do Bombaje, aby se stala modelkou. Zpočátku nemá příliš úspěch a je nadšená z každé sebemenší příležitosti. Zalíbí se Sarinovi, řediteli společnosti Panache a tak nahrazuje dosavadní tvář značky, modelku Shonali. Megna se dostává mezi absolutní špičky modelingu, ale čím více se jí daří v profesním životě, tím víc se hroutí její osobní život. Z Megny se stává to, co z její předchůdkyně Shonali – arogantní a alkoholu holdující primadona. Ale brzy má zjistit, že ani ona není nepostradatelná – ani pro Panache, ani pro Sarina, který si z ní udělal milenku.

Skvělý film o kruté skutečnosti.

Moje hodnocení: 10 z 10

Guru (2007)

režie: Mani Ratnam

hrají: Abhishek Bachchan, Aishwarya Bachchan, Mithun Chakraborty

žánr: drama

Guru je příběh Gurukanta Desaie, který se z chudé indické vesnice vydává za prací do Turecka a později se vrací, aby se oženil se Sujatou, za níž má dostat tučné věno, které mu pomůže k založení vlastního podniku. Ambiciózní Guru překovává všechny překážky jako je korupce a nepřejícnost lidí a jeho akciová společnost se stává největší společností v Indii. Jistý mladý novinář však odhalí, že Guru nepostupoval vždy zrovna legálně a společnost se začíná hroutit. Guru musí v dlouhém a náročném soudním řízení obhajovat svůj postoj a to, že se choval pouze tak, jak ho nutili se chovat zkorumpovaní úředníci a indické zákony šité na míru pouze bohatým.

Jednoduše skvělý film.

Moje hodnocení: 10 z 10

Heaven On Earth (2008)

režie: Deepa Mehta

hrají: Preity Zinta, Vansh Bhardwaj

žánr: drama

Chand letí do Kanady, kde má dohodnutou svatbu s Rockym, kterého nikdy v životě neviděla. Ihned po svatbě zjišťuje, že si emigrací do Kanady vůbec nepomohla. Ona, Rocky, jeho bratr s rodinou i oba rodiče žijí v malinkém domě, i přesto, že má vysokoškolský diplom, pracuje v prádelně a její plat pobírá její manžel, tchýně jí dělá naschvály a Rocky – maminčin mazánek – ji bije. V zahradě jejich domu žije kobra, která na sebe bere podobu Rockyho manžela, chodí si s Chand povídat a dodává jí odvahu, aby od rodiny odešla.

Smutné drama o situaci ženy, která žije v zemi, kde nemá žádnou oporu vlastní rodiny.

Moje hodnocení: 7 z 10

Heyy Babyy (2007)

režie: Sajid Khan

hrají: Akshay Kumar, Vidya Balan

žánr: komedie

Arush, Ali a Tanmay jsou bezstarostní kamarádi žijící v australském Sydney a užívající si života plnými doušky. Ženy střídají jako na běžícím pásu, ale jedna z nich jejich život navždy změní. Je jí jen několik měsíců a objeví se na prahu jejich bytu. Očividně je dcerou jednoho z nich, ale ani po vzájemné konzultaci desítek partnerek ani jeden z nich netuší, komu dítě patří. A tak jim nezbývá nic jiného, než se o nemluvně postarat a když si život tatínků začínají konečně užívat, objeví se Isha, matka holčičky, a bere si dítě zpět. Jejím cílem bylo pomstít se jednomu z chlapíků, který ji před časem zradil. Pánové teď musí přijít na to, o kterého z nich jde a jak dostat holčičku zpátky.

Zní vám tento příběh povědomě? Pokud ano, není se čemu divit, protože Heyy Babyy je velmi málo povedená kopie amerického filmu „Tři muži a nemluvně“ a až na pěknou ústřední taneční scénu a charismatického Akshaye Kumara na něm opravdu není nic k pochválení.

Moje hodnocení: 2 z 10

Chak De! India (2006)

režie: Shimit Amin

hrají: Shahrukh Khan

žánr: sportovní drama

Hokejista Kabir Khan, kapitán indické reprezentace, je obviněn z podvodu, když jeho družstvo prohraje s Pánistánem a Kabir potřese rukou jejich kapitánovi. Národ ho nesnáší a tak se Kabir stahuje do ústraní a za nějaký čas se stává trenérem dívčího hokejového družstva, které se snaží dostat do finále mistrovství světa ženského hokeje. Jenže členky týmu nejenže bojují proti trenérovi, ale také proti sobě navzájem, neboť i mezi samotnými obyvateli indických státu panuje velká nevraživost. Kabir Khan musí tedy nejen přijít na vítěznou strategii, ale také stmelit tým. Protože vyhrát někdy znamená všechno, například získat zpět ztracenou čest.

Další z filmů, které i ze zarytých odpůrců sportovních filmů udělá na chvíli milovníky sportu.

Moje hodnocení: 8 z 10

Kabhi Alvida Naa Kehna (2006)

režie: Karan Johar

hrají: Shahrukh Khan, Amitabh Bachchan, Abhishek Bachchan, Preity Zinta, Rani Mukherjee

žánr: drama

Film je příběh dvou manželských párů, které se setkají a postupně zjišťují, že jejich manželství přestávají fungovat. Dev je zahořklý člověk, úraz ho připravil o kariéru profesionálního sportovce, jeho žena Riya je ambiciózní redaktorka časopisu, Rishi je úspěšný ve všem kromě svého manželství s Mayou, která si ho vzala jen kvůli tomu, že ji jako sirotka vychoval Rishiho otec Sam. Zatímco úspěšní Rishi a Riya pracují, jejich „opuštění“ partneři si začínají románek, který přeroste ve velkou lásku. Vše se samozřejmě provalí a obě manželství jsou u konce. Ale milenci si krach svých vztahů vzájemně nepřiznají a proto je čeká několikaletá odluka. Pak se ale sejde Riya s Rishim na jeho druhé svatbě a zjišťují, že jejich exmanželé jsou sami a je už jen málo času je dát zase dohromady.

Toto drama mě v některých chvílích docela chytlo za srdce, ale žádný zvláštní zážitek se nekonal.

Moje hodnocení: 5 z 10

Kal Ho Naa Ho (2003)

režie: Nikhil Advani

hrají: Shahrukh Khan, Preity Zinta, Saif Ali Khan a další

žánr: drama

Nena je zamračená studentka, jejíž rodině se momentálně vůbec nedaří – otec spáchal sebevraždu, docházejí peníze, rodinná restaurace nemá tržby a matka s babičkou se neustále hádají, protože matka adoptovala malou Giyu, kterou babička nesnáší. Když se do sousedství přistěhuje bezstarostný vtipálek Aman, nemůže ho Nena ani vystát, postupně se do něho ale zamiluje (jak jinak). Aman má ale vážný důvod, proč nechce dát najevo své city a snaží se proto dát Nenu dohromady s jejím kamarádem Rohitem. Ale náhoda tomu chtěla a Nena zjistí Amanovo strašlivé tajemství. Napovím – tomuto filmu se říká „Příběh jednoho srdce“.

Jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděla a navíc zde uvidíte něco naprosto nevídaného – indickou verzi písně „Pretty Woman“, na kterou si jinak autorskými právy pohrdající Indové koupili práva.

Moje hodnocení: 10 z 10

Krrish (2006)

režie: Rakesh Roshan

hrají: Hrithik Roshan, Priyanka Chopra, Rekha

žánr: akční, drama, sci-fi, komedie… mix

Krishna je zázračný chlapec žijící v horách. Jeho otec Rohit doplatil na svou výjimečnost – rychlost, sílu, znalosti – kterou mu dali mimozemšťané a proto se Rohitova matka a Krishnova babička rozhodne ho ukrývat před světem. Vše se ale změní, když na výlet do hor přijede zájezd, jehož účastnicí je reportérka Priya a do níž se Krishna zamiluje. Priya ho pod falešnou záminkou vyláká do velkoměsta, kde se snaží natočit o něm pořad. Díky souběhu událostí se Krishna stává maskovaným superhrdinou jménem Krrish a zjišťuje, že jeho otec stále žije a je vězněn v ústavu, kde má za úkol vytvořit stroj na předpovídání budoucnosti. Krishna opouští Priyu, protože prokouknul její lži a potom se vydává zachránit otce. Priya si uvědomí, že Krishnu miluje a vydává se za ním.

Tento film mi přišel jako naprostá slátanina plná nevhodných scén, šílených kombinací se sci-fi žánrem a navíc – hlavní hrdinka zvláště na začátku filmu vydává různé neposlouchatelné zvuky a Krishna mluví neustále s širokánským úsměvem, z čehož může mít člověk potřebu mu naliskat.

Moje hodnocení: 1 z 10

Kuch Kuch Hota Hai (1998)

režie: Karan Johar

hrají: Shahrukh Khan, Kajol

žánr: romance

Rahul a Anjali jsou na střední škole nejlepší kamarádi, ale Rahul netuší, že ho Anjali miluje. Její naděje se rozplynou, když Rahul pozná Tinu, kterou si vezme a má s ní dcerku. Tina umírá a protože tuší, že Anjali jejího muže milovala, nejenže po ní pojmenuje dceru, ale také své dceři napíše několik dopisů, které jí mají pomoct vypátrat tatínkovu dávnou kamarádku. To se malé Anjali celkem rychle podaří, teď už je zbývá dát dva přátele opět dohromady.

Na tomto filmu se mi líbil především rozdíl mezi první a druhou půlkou filmu, v první půli je starší Anjali naprosto ztřeštěná a se strašným vkusem na oblečení, v druhé se změní v okouzlující dámu neustále oblečenou do překrásných sárí a lehang.

Moje hodnocení: 7 z 10

Laaga Chunari Mein Daag: Journey of a Woman (2007)

režie: Pradeep Sarkar

hrají: Rani Mukherjee, Abhishek Bachchan

žánr: drama

Vibhavari je vesnická dívka z chudé rodiny, která kvůli finanční situaci své rodiny musela přestat chodit do školy a nakonec, aby uživila své rodiče a mladší sestru, přestěhuje se za prací do Bombaje, kde ovšem člověk bez vzdělání a zkušenosti nemá šanci a po několika velmi nepříjemných zkušenostech nezbívá Vibhavari nic jiného než stát se tzv. luxusní společnicí. A tak sponzoruje celou rodinu, sestra díky ní dostuduje a získá prestižní práci v Bombaji. Život luxusní společnice ovšem může fungovat jen do té doby, než se v něm objeví někdo opravdu speciální.

Docela pěkné drama, i když v některých chvílích připomíná naprosto nereálnou pohádku o princeznách a jejich princích.

Moje hodnocení: 7 z 10

Lagaan – Once upon a time in India (2001)

režie: Ashutosh Gowariker

hrají: Aamir Khan, Rachel Shelley

žánr: drama, sportovní

Film se odehrává v době, kdy byla Indie britskou kolonií a Indové tudíž museli Britům platit někdy naprosto zničující daně. Vesničanům, vedeným mladíkem Bhuvanem, se naskytne riskantní možnost – buď se naučí hrát kriket a porazí britské mužstvo, čímž se osvobodí od daní, nebo prohrají a budou platit daně trojnásobné. To se negramotných vesničanům zdá nemožné, ale hnáni zoufalstvím dokáží neuvěřitelné věci. Ale britští vojáci hrají opravdu výborně…

Jeden z nejlepších filmů (nejen bollywoodských), které jsem kdy viděla. A to běžně filmy o sportu nesnáším.

Moje hodnocení: 10 z 10

Om Shanti Om (2007)

režie: Farah Khan

hrají: Shahrukh Khan, Deepika Padukone, Arjun Rampal

žánr: drama, komedie

Om je béčkový herec a snílek, po uši zamilovaný do herecké divy Shanti. Je štěstím bez sebe, když se s ní konečně seznámí a stráví pár společných chvil. Zdálo by se, že mezi nimi přeskočila jiskra, ale Om s hrůzou zjistí, že Shanti čeká dítě s lotrem Mukeshem. To se Mukeshovi moc nehodí a proto na Shanti přichystá smrtelnou past. Om je svědkem celé zrady a snaží se Shanti zachránit, ale sám utrpí smrtelná zranění a tak oba umírají. Omova duše se převtělí do novorozeného syna veleslavného herce a Om vede roky život zazobaného rozmazlence. Pak si ale začne vzpomínat na svůj předchozí život a rozhodne se pomstít smrt své lásky.

Chytlavé drama o pravé lásce.

Moje hodnocení: 7 z 10

Paheli (2005)

režie: Amol Palekar

hrají: Rani Mukherjee, Shahrukh Khan

žánr: drama, romance

Když se Lachchi vdává za obchodníka Kishanlala, netuší, že se její manžel chystá hned po svatbě odjet a nemá problém s tím, nechat svou ženu doma 5 let samotnou. Do Lachchi je zamilovaný Duch, který na sebe vezme podobu jejího manžela a rozhodne se jí dělat celých 5 let společnost. Lachchi, která ví, že Duch není její manžel, je ráda, že není sama a do Ducha se také zamiluje a má s ním dítě. Její manžel se i přes velkou vzdálenost dozvídá znepokojující novinky a vrací se domů, aby se seznámil se svým dvojníkem. Konečný konflikt se rodina rozhodne vyřešit u zvláštního pastýře, který dává oběma mužům úkoly a nakonec se mu podaří určit, kdo z obou je Duch. Ten se ale nehodlá své ženy a dcery jen tak vzdát.

Tento film mě zaujal svou tajemností a zvláštní atmosférou starobylé vesnice, ve které se odehrává.

Moje hodnocení: 6 z 10

Rab Ne Bana Di Jodi (2008)

režie: Aditya Chopra

hrají: Shahrukh Khan, Anushka Sharma

žánr: romantická komedie

Surinder a Taani se berou nečekaně po smrti Taanina otce a jejího snoubence, aniž by se předtím znali. Z veselé Taani se stává zamlklá ženuška a vzhledem k tomu, že Surinder je uťápnutý úředník, jejich manželství se nezdá být moc šťastné. Taani se přihlásí na kurzy tance a Surinder se rozhodne ji následovat, ale ne jako Surinder, ale jako nagelovaný, módně oblečený a velmi sebevědomý Raj. Jako taneční partneři se dostanou do soutěže a Taani, netušíc, že jde o jednoho muže, zjišťuje, že má možná raději Raje než svého manžela. Co nevidět nastane chvíle, kdy se bude muset pro jednoho z nich rozhodnout.

Krásný příběh, ve kterém navíc Shahrukh Khan překvapil svou rolí Surindera – naprosto nepřitažlivého úředníka s knírkem a v nudném oblečení.

Moje hodnocení: 7 z 10

Rang de basanti (2006)

režie: Rakesh Omprakash Mehra

hrají: Aamir Khan, Alice Patten

žánr: drama

Britka Sue se vydává do Indie, aby natočila film podle deníku svého dědečka o mladých revolucionářích bojujících za osvobození Indie. Do rolí obsadí bezstarostné studenty, kteří své filmové postavy vůbec neberou vážně, nemají žádný vztah k lidem, kteří položili život za osvobození jejich země. Nějakou dobu trvá, než toto pochopí a natáčení začne mít nějaký smysl. Sue má radost a navíc se její kamarádka – jedna z herců – právě zasnoubila. Idylka se hroutí když snoubenec Ajay – vojenský letec – umírá ve stíhačce, která byla spolu s dalšími pořízena zkorumpovanými politiky. Studenti si najedou uvědomují, že Indie nebude ve skutečnosti nikdy svobodná, dokud ji bude ovládat korupce a systém známostí a rozhodnou se zakročit…

Tento úžasný film ukazuje každodenní život v Indii tak, jak o něm můžeme slyšet od lidí, kteří tuto zemi znají. Pojednává o korupci v každém aspektu života a nedotknutelnosti uplacených politiků

Moje hodnocení: 10 z 10

Taare Zameen Par (2007)

režie: Aamir Khan

hrají: Aamir Khan, Darsheel Safary

Ishan je problémový školák, neumí číst ani počítat, zato rád a krásně maluje. Učitelé si na něj stěžují, děti se mu smějí, otec ho trestá. Ishan je poslán do internátní školy, kde se setkává se stejným nepochopením ze strany učitelů. Přestává komunikovat a když na scénu přijde mladý učitel Ram, je už téměř pozdě, Ishan je naprosto uzavřený do sebe. Protože ale Ram ví něco o problémech, které Ishan má, podaří se mu dopátrat pravdy – malý žáček trpí dyslexií, dysgrafií a pravděpodobně také dyskalkulií. Oba dva čeká nelehký úkol – dostat Ishana na úroveň jeho třídy alternativní výukou. Ram – sám skvělý malíř – se rozhodne také uspořádat soutěž v malování, které se zúčastní celá škola včetně učitelů. Ishan získá mnohem více než možnost ukázat, co v něm je, ale také respekt vlastního otce a silné pouto ke svému učiteli.

Tento film vás pravděpodobně donutí k úsměvu i pláči. Ukazuje, jak moc se může pokazit ignorací dětských problémů (“písmenka na stránce tancují”) a že ten, z koho možná nebude vrcholový manager nebo doktor, má třeba jiné kvality, které ostatní přehlížejí. Mimo jiné má tento film opravdu skvělý soundtrack.

Moje hodnocení: 10 z 10

Ta Ra Rum Pum (2007)

režie: Siddhart Anand

hrají: Saif Ali Khan, Rani Mukherjee

žánr: drama

Rajveer nemá žádné vzdělání, zato ale dobře řídí auta. Stává se závodníkem a ožení se se svou láskou Radhikou. Mají dvě děti a nádherný život v přepychové vile, vše je báječné do doby, než má Rajveer úraz při závodu, který ho na rok vyřadí z aktivního života. Návrat není to, co Rajveer očekával, není už schopen závodit a tudíž vydělávat a živit svou rodinu. Protože si jako bohatý závodník vše pořizoval na úvěr, přijde postupně o všechno včetně domu. Rodina se stěhuje do chudinské čtvrti, často nemají ani na jídlo a až teď Rajveer pociťuje, jaký je život nevzdělaného člověka, který nemůže sehnat práci. Poznává, že bohatí bývalí kolegové nejsou takoví přátelé, jak si myslel a naopak se dočkává pomoci od lidí, kteří sami nežijí v přepychu.

Ačkoliv pro mě Ta Ra Rum Pum nebyl žádný úžasný filmový zážitek, líbil se mi nápad rodičů nepřiznat dětem, že jsou chudí, ale po vzoru filmu Život je krásný jim povědět o soutěži, jejímž účelem je žít nějaký čas jako chudý a navíc s úsměvem.

Moje hodnocení: 4 z 10

Thoda Pyaar Thoda Magic (2008)

režie: Kunal Kohli

hrají: Rani Mukherjee, Saif Ali Khan

žánr: komedie, romance

Ranbeer zavinil nehodu, při které zemřeli rodiče čtyř dětí a za to ho čeká neobvyklý trest – děti se k němu nastěhují a on je povinen se o ně starat až do jejich dospělosti. Ty se však rozhodnou Ranbeerovi pomstít a dělají mu ze života peklo. Všechno sleduje Bůh a rozhodne se seslat na Zem anděla Geetu, aby dala tuto nevšední „rodinu“ dohromady. Dětem se ale vůbec nelíbí nápad, že by snad měly do rodiny přijmout toho, kdo z nich udělal sirotky.

Tato milá romantická komedie Vám prozáří den.

Moje hodnocení: 5 z 10

ZDROJ FOTOGRAFIÍ: www.wikipedia.org

Asi jste už slyšeli slovo „Bollywood“ a dost možná taky víte, že je to označení pro indický filmový průmysl. Pokud jste skončili v tomto bodě a neznáte bollywoodské herce a už vůbec ne bollywoodské filmy, ale rádi byste, je tenhle článek je pro vás. Hned v úvodu vám prozradím pár zajímavých faktů a poté vám představím ty nejslavnější herce. Vše stručně, podrobnosti, drby a více fotografií najdete na Wikipedii a IMDB.

Co jste možná nevěděli o Bollywoodu:

- Hollywood vs. Bollywood – Na rozdíl od svého amerického protějšku není Bollywood žádné konkrétní místo, Indové si jen tak trochu vypůjčili název. Ostatně, „vypůjčování“ není v Bollywoodu nic neobvyklého.

- Krádeže a kopírování – Indové si s autorskými právy hlavu nelámou. U mnohých filmů se vám možná stane, že si řeknete „Tohle přece znám!“ a budete mít pravdu. Bollywood si někdy vypůjčí nápad, příběh, někdy celý film doslova okopíruje a dílo je pak až na herecké obsazení totožné se svým neindickým předchůdcem.

- Produkce – Máte pocit, že na nás Hollywood chrlí velké množství filmů? Tak to neznáte Bollywood. Brak nebo pecka, to je v podstatě jedno, hlavně, když je toho hodně.

- Krása – Hlavní hrdinové indických filmů jsou až na drobné výjimky krásní (toto platí především pro herečky). Pokud ne přirozeně, tak aspoň přikrášlení tunou makeupu. Kdo není pěkný, nemá v Bollywoodu šanci, ať by byl sebelepší herec, na vrchol se nikdy nedostane. Možná i to je důvod, proč – ačkoliv se ročně vyprodukuje tolik filmů – má člověk pocit, že se v hlavních rolích opakují pořád ti samí herci.

- Tanec, zpěv a happy end – Panuje rozšířená představa o Bollywoodu a totiž, že všechny filmy jsou o lásce, vše je barevné, ve filmech se hodně tančí a zpívá a všechno samozřejmě dopadne dobře, neboli princezna najde svého prince. Když se ale do světa Bollywoodu ponoříte a podíváte se na více než jeden film, který vám pustí na HBO, přesvědčíte se, že to zdaleka není pravda. I když je fakt, že i do ne příliš hudebních dramat a akčních filmů je alespoň jeden malý taneček zakomponovaný. Mimochodem, kdo chce proniknout do světa indického šoubyznysu, musí umět zpívat a tančit a to bezpodmínečně. To je například důvod, proč Kabir Bedi, známý jako Sandokan, ve své vlasti neuspěl dřív, než byl slavný v Bollywoodu – více než tanec a zpěv ho zajímal Shakespeare. V Bollywoodu uvidíte tančit i herce, do kterých byste to nikdy neřekli – dvoumetrové dlouhány i malé přitloustlé „taťky“.

- „Přehrávání“ – Indové mají úplně jiný styl hraní, na mě to někdy působí, že bych určitým postavám naliskala. Téměř ve všech filmech si všimnete, že většina herců naprosto přehání, ať už je to pro nás nezvyklé frázování nebo permanentní ozubený úsměv. Naštěstí pro nás to ale není pravidlem.

- Playback – Kdo by si myslel, že bollywoodští herci při tom všem tancování ještě zpívají, mýlil by se. To je práce playbackových zpěváků a je jen málo herců, kteří byli kdy známí i svým zpěvem.

- Délka filmu – Standardní bollywoodský film trvá 2,5 až 3 hodiny. Většinou je to výhoda, protože se příběh stihne pěkně povyprávět a neuteče vám, než se nadějete a většinou se z něj postupem děje stane něco jiného, než čím se na začátku zdá být.

Abhishek Bachchan (nar. 1976)
Abhishek měl jako syn legendárního Amitabha Bachchana snadnou cestu k filmu. Ale to neznamená, že by byl vždy slavný a úspěšný. Natočil spoustu podprůměrných filmů, kterými spíš ztratil čas než získal slávu, ale úspěch se později dostavil. Myslím, že jeho zatím nejpůsobivější role byla ve filmu Guru, kde si zahrál společně se svou manželkou Aishwaryou Bachchan. Abhishek dost často vypadá jako roztomilý ňouma, ale když je potřeba, změní se v charizmatického hezouna a to je ve spojení s hereckým talentem výborná kombinace.

Aishwarya Bachchan (nar. 1973)

Aishwarya, jejíž dívčí příjmení zní Rai, je právem někdy označovaná za nejkrásnější ženu na světě a také za královnu Bollywoodu. V roce 1994 vyhrála soutěž krásy Miss World a od té doby její hvězda stoupá. I mezi všemi těmi krásnými indickými herečkami je pořád výjimečně krásná a někdy má člověk pocit, že jí makeup jen škodí (kdo viděl její rozhovory k filmu Devdas, ví, o čem mluvím, nechtělo se mi věřit, že ta osoba jakoby napuštěná botoxem je Aishwarya). Kromě své krásy má ještě jednu obrovskou přednost – přenádherně tancuje a tím myslím opravdu dokonale, včetně výrazu. Je bohužel jedna z těch hereček, které hrozně přehrávají, takže jsou filmy, ve kterých se na ni dá koukat jen do chvíle, kdy otevře pusu, aby něco řekla. Je ale potřeba říct, že její filmy většinou nejsou o neustálém plkání, ale o jejích skvělých tanečních výkonech. A za ty rozhodně stojí na její filmy koukat. Otevírají se jí už i brány Hollywoodu, mohli jste ji vidět například ve filmu Pink Panther 2. Aishwarya se provdala za neméně známého herce Abhisheka Bachchana.

Filmy: Devdas, Umrao Jaan, Dhoom 2, The Pink Panther 2 a další

zdroj obrázku: www.wikipedia.org

Amitabh Bachchan (nar. 1942)

Král, legenda, „člen“ slavného bollywoodského klanu, to je Amitabh Bachchan. Pro Indy je něco jako pro nás Vlasta Burian, jen naštěstí ještě žije a pořád hraje skvěle. Z rolí mladých krásných hrdinů sice už přešel k rolím otců dospělých mužů, ale pořád má ohromný šarm. O Amitabhově rodině se říká, že jsou slavní, šťastní a bohatí a zajím je to očividně pravda. Jeho žena Jaya Bhaduri i syn Abhishek jsou také úspěšní herci a do tohoto jejich rodinného klanu už patří i herečka Aishwarya Bachchan.

Filmy: Black, Lakshya, Cheeni Kum, Kabhi Alvida Naa Kehna a dalších více než 150 filmů

zdroj obrázku: www.wikipedia.org

Priyanka Chopra (nar. 1982)

Priyanka je další herečka, které k dobrým rolím pomohlo vítězství v soutěži Miss World (tentokrát v roce 2000). Jako herečka není nijak výjimečná a ani její krásou nepředčívá své kolegyně tolik jako Aishwarya Bachchan, ale hezká tedy rozhodně je, tančí, má výbornou angličtinu, tak proč jí nedat šanci?

Filmy: Krrish, Don a další

zdroj obrázku: www.wikipedia.org

Madhuri Dixit (nar. 1967)

Tahle ultratenká herečka je i na Bollywood výjimečnou tanečnicí, což dokazuje mimo jiné její výkon ve filmu Devdas, kde zvládla „utančit“ ústřední tanec filmu v kostýmu vážícím 17 kg a člověk má při sledování tohoto tance pocit, že je lehká jako pírko.

Filmy: Devdas, Aaja Nachle a další

zdroj obrázku: www.wikipedia.org

Kajol (nar. 1975)

Kajol Devgan, dříve Kajol Mukherjee, je známá prostě jako „Kajol“. Je to jedna z těch hereček, které mají herectví v rodině, je např. sestřenicí neméně slavné Rani Mukherjee. Kajol je důkazem toho, že kráska nemusí měřit přes metr sedmdesát. S její výškou ani ne metr šedesát bychom ji mohli s trochou nadsázky nazývat trpaslicí, ale Kajol je opravdu kočka a možná i díky své drobnosti tak pěkně a na první pohled lehce tancuje. Má vyloženě milé vystupování a člověk při pohledu na ni nemá pocit, že je to nějaká filmová diva.

Filmy: Kuch Kuch Hota Hai, Fanaa a další

zdroj obrázku: www.wikipedia.org

Aamir Khan (nar. 1965)

Tak tenhle Khan se opravdu vymyká. Jako jeden z mála se rozhodl nezůstat jen u poměrně bezpečného herectví, ale pustil se do vlastních projektů a ve filmech, které režíruje, i sám hraje. Na jeho výtvorech je zajímavé především to, že ač „vypustí“ jen jeden film ročně (což je na Bollywood opravdu málo), vždy to stojí zato. Zabývá se tématy, která jsou pro indický filmový průmysl netypická, vybírá si sociální témata a společenské problémy od korupce až po dyslexii.

Filmy: Lagaan – Once Upon a Time in India, Rang De Basanti, Fanaa, Taare Zameen Par a další

zdroj obrázku: www.wikipedia.org

Saif Ali Khan (nar. 1970)

Tenhle indický hezoun zaujal filmový průmysl jak jinak než pěknou tváří a uměním tančit. Ale musím uznat, že je to i dobrý herec, nepřehání a já mu jeho role docela věřím. Navíc zvládne zahrát vše od namachrovaného rozmazlence až po milého kluka odvedle. Také opravdu dobře zvládá angličtinu.

Filmy: Kal Ho Naa Ho, Being Cyrus, Tara Rum Pum a další

zdroj obrázku: www.wikipedia.org

Shahrukh Khan (nar. 1965)

Představuji vám nového krále Bollywoodu. Po Amitabhovi Bachchanovi je Shahrukh bezpochyby ten, kdo přebírá žezlo. Nejen, že dobře vypadá, ale také skvěle tancuje. Stejně jako „královna“ Aishwarya dost přehrává, ale nám, jeho fanouškům, to nevadí A filmové dvojice, které vytvořil s Aishwaryou, jsou nezapomenutelné. Kromě tance a pěkné tváře je pro Shahrukha typický jeho zvláštní smích. Mimochodem, je to takový indický „Novák“ – Khan je velmi obvyklé indické příjmení a většina herců tohoto příjmení (možná, že všichni) jsou muslimové. Stejně tak Shahrukhovi kolegové Aamir Khan a Saif Ali Khan. Shahrukh Khan je už roky ženatý s Gauri Khan, se kterou má dvě děti, stále častěji se však diskutuje o jeho možném vztahu s jistým režisérem. Ať je to pravda či ne, na hereckém talentu mu to neubírá. A pozor, drb! V roce 1993 se zařekl, že už nikdy nepolíbí žádnou ze svých hereckých kolegyň a opravdu, v žádném filmu po tomto roce ho neuvidíte nikoho líbat, ačkoliv vášnivých scén natočil ještě opravdu hodně.

Filmy: Dil Se.., Kuch Kuch Hota Hai, Asoka, Devdas, Om Shanti Om, Kal Ho Naa Ho, Don, Rab Ne Bana Di Jodi a další

zdroj obrázku: www.wikipedia.org

Akshay Kumar (nar. 1967)

Akshay sice asi nepatří k úplným bollywoodským top hvězdám, ale v poslední době je ho stále víc vidět a rozhodně stojí za zmínku. Herectví se začal věnovat relativně pozdě a jeho kariéra nijak závratně nestoupala. Teď už ale zcela vstoupil do povědomí nejen indického publika a to je podle mě moc dobře. Vzhledem se skvěle hodí na role akčních hrdinů a lamačů dívčích srdcí, ale určitě vás mile překvapí i v dojemných momentech. K dobru je mu v šoubyznysu určitě i to, že studoval bojová umění v Hongkongu.

Filmy: Heyy Babyy, Tashan a další

zdroj obrázku: www.wikipedia.org

Rani Mukherjee (nar. 1978)

Rani, sestřenice Kajol, je pro mě typickou představitelkou běžné indické herečky, co do vzhledu, přinejmenším ve filmech bývá doslova skrytá za vrstvou makeupu, ačkoliv je určitě i bez něj hezká. Nemůžu říct, že by mě nějak zvlášť nadchla, ale dramatické role zvládá přesvědčivě, takže přinejmenším dramata s ní stojí za vidění. Navíc má - alespoň podle mě - velmi příjemný hlas.

Filmy: Black, Kabhi Alvida Naa Kehna, Tara Rum Pum a další

zdroj obrázku: www.wikipedia.org

Hrithik Roshan (nar. 1975)

Pokud někdo šlape na paty současnému bollywoodskému králi S. Khanovi, pak je to zaručeně Hrithik Roshan. Na plátně vyniká svou exotikou, protože, ač Ind, vypadá naprosto evropsky. Většinou hraje přirozeně, skvěle tančí (což by člověk u jeho výšky asi nečekal) a vůbec působí tak nějak mile a „nezkaženě“. Nemá cenu se příliš rozepisovat, Hrithika Roshana prostě musíte vidět hrát.

Filmy: Lakshya, Krrish, Dhoom 2, Luck By Chance a další

zdroj obrázku: www.wikipedia.org

Preity Zinta (nar. 1975)

Preity Zinta na našince nepůsobí příliš exoticky, stejně jako její kolega Hrithik Roshan vypadá jako by pocházela z Evropy. To, co vyneslo Preity mezi hvězdy bollywoodského nebe, jsou její dolíčky ve tvářích a to nepřeháním. Já na ní mám ráda především to, že když tancuje, nevypadá jako ostatní herečky – tedy jako baletka, která by měla tanec vystudovaný – ale působí jako ztřeštěná holka, která se zrovna rozhodla, že si zablbne.

Filmy: Kal Ho Naa Ho, Heaven On Earth, Dil Chahta Hai a další

zdroj obrázku: www.wikipedia.org

V přístím článku na mém blogu zveřejním první várku recenzí na bollywoodské filmy.

Zaprvé mě znechutila zpráva o Břeclavském kandidátovi do Evropského parlamentu Raymondu Asuquovi. Nejprve se objevila tato zpráva. Rozhovor jsem si přečetla se zájmem, a pan Asuquo si získal mé sympatie, ačkoliv nesouhlasím s názorem, že by bylo dobrým řešením cikánské otázky, aby jim stát daroval půdu a doufal, že na ní začnou provozovat zemědělskou živnost. Ale to je momentálně vedlejší, celkově mi článek přišel dobrý, jen jsem si říkala, zda je titulek “Asuquo: Nikomu neberu právo, aby neměl rád černochy” vhodný. Samotný rozhovor je spíše o jeho práci a co může jako poslanec EP nabídnout. No ale autor Michal Šupálek měl zřejmě pocit, že nadpis není dostatečně agresivní a nepřiláká potřebný počet čtenářů, tak vzikla tato zpráva. Je to úplně stejný rozhovor, jen s nadpisem, který jakoby signalizuje, že toto bude další rozhovor o těch “hnusných českých rasistech”. Pokud je pan Asuquo tak inteligentní jak se z rozhovoru jeví, určitě by ho to netěšilo. Předpokládám, že se chce prezentovat jako poctivý člověk, podnikatel, který má v Evropském parlamentu co dělat. Chtěl sdělit své názory a zkušenosti a novinář toto všechno shrnul do trapného titulku a celý rozhovor tím shodil. Zajímavé je, že se najdou škrábalové, kteří jsou schopní vytáhnout z článku jednu nepodstatnou informaci a dát ji do nadpisu (v tomto případě tedy, že na pana Ausqua někdo zakřičel “černá hubo”), zatímco s jinou informací stejné hodnoty by to neudělali. Pan Ausquo se například zmiňuje o tom, že nemá dobré zkušenosti se zaměstnáváním cikánů, to by si ovšem nikdo nedovolil dát do nadpisu.

Druhým příkladem bulvárnosti Brněnského deníku je tento článek s nadpisem “Brno: další útok proti muslimům”. Paní či slečna Žáčková zřejmě nezná význam slova “útok”. Víte, v čem ten strašlivý útok proti “mírumilovným” českým muslimům spočívá? Někdo si dovolil vytisknout pasáže s Koránu, které říkají, že muslimové mají upalovat nevěřící, a pod tyto pasáže dal výňatek ze Všeobecké deklarace lidských práv, která zakazuje mučení. Hrozný útok, co? A co takhle napsat článek o hrůzách, které Korán přikazuje?

Brněnský deník mě stále více přesvědčuje o tom, že kromě vánočních trhů a cikánského ghetta je třetí největší brněnskou ostudou. Dotyční pisálci jsou natolik zaprodaní a zmanipulovaní, že se předhánějí v tom, kdo na své krajany nejvíce naplive. Jako by soutěžili, kdo napíše víc článků o tom, jak pořváváme na černochy, upalujeme malé cikánské holčičky (mohli jste si povšimnou, že nehledě na vyšetřování má Brněnský deník jasno v tom, kdo dům ve Vítkově zapálil) a “útočíme” na muslimy. Naproti tomu se od nich nedozvíte, takové zajímavosti, jako že “popálená” cikánská rodina nelegálně obývala dům, kradla elektřinu a lhala policii při vyšetřování, nebo že brněnští muslimové podporují terorismus.

Je to tu, dotazník “Vy a indická móda” se dočkal svého vyhodnocení. Děkuji všem, kteří si našli chvilku a dotazník vyplnili a také děkuji stránkám www.sari.cz, které dotazníku udělaly propagaci. Jsem moc ráda, že naprostá většina respondentů dotazník pochopila tak, jak byl myšlen, tedy pro zábavu.

Počet respondentů: 352

Vypovídající hodnota: Vynikající

Vyhodnocení s procenty a grafy najdete zde, zajímavou analýzu souvislostí zde.  A pokud Vás zajímá pár mých postřehů ohledně dotazníku, čtěte dál.

Postřehy pro mě:
Já jsem získala, co jsem chtěla - zjistila jsem, co se ostatním sáríholičkám na sárí tak líbí a proč je nosí. V polouzavřených otázkách jsem se setkala s mnohými zajímavými odpověďmi, z nichž bych část určitě zohlednila, kdybych tento dotazník ještě někdy dělala. Zjistila jsem, že mezi sáríholičkami jsou mimo jiné velmi nápadité a odvážné ženy, které mají zajímavý styl. Toto bylo m.j. vidět z rozepisovacích odpovědí na otázky ohledně toho, jaké oděvy běžně nosíte.

Dále bych určitě příště omezila počet polouzavřených odpovědí, kde je možné něco napsat k možnosti “jiné”. Zjistila jsem, že část respondentů toto políčko jakoby nutí komplikovat odpovědi a rozepisovat se o věcech, které již jsou v nastavených odpovědích.

Postřehy pro respondenty:
Zde je pár tipů pro ty, kteří se třeba jednou zúčastní nějakého důležitého výzkumu a budou chtít kvalitně přispět. Následující jsem vypozorovala výhradně na základě tohoto dotazníku:

1. Čtěte pečlivě

Důležité je otázky opravdu číst, ne je pouze proletět, tedy alespoň pokud chcete, aby Vaše odpovědi byly použitelné. Ačkoliv rozhodně ne ve většině, setkala jsem se s typickými příklady toho, že někeří lidé pořádně nečtou. Například v polouzavřených odpovědích, kde respondenti do políčka “jiné” napsali jednu z předem stanovených možností. Také u otázek jako “Kde nejčastěji nakupujete sárí?” je zbytečné se rozepisovat “chodím do Gangy”, když máte předem stanovenou možnost “osobně u českých prodejců”.  Také není dobré odpovědi zbytečně komplikovat. Pokud je ve výběru nastavených odpovědí např. “polosárí”, patří pod tuto odpověď polosárí kolové, zavinovací, hedvábné, jakékoliv. Není tedy třeba se rozepisovat, že “nejčastěji nosím bavlněné polosárí o délce 106 cm”.

Neméně důležité je také neignorovat slova jako “nějčastěji” a “obvykle”. Ta jsou v otázkách záměrně, aby Vám usnadnila rozhodování. Nikdo po Vás nemůže chtít stoprocentní odpovědi, proto jste dotazování například na to, co nosíte nejčastěji. Poměrně často se oběvovaly odpovědi typu “Nejčastěji nosím A, ale někdy si vezmu i B.” - u takovýchto otázek po Vás většinou nikdo nechce kompletní výčet.

Není také od věci věnovat pozornost úvodnímu textu dotazníku. Dozvíte se z něj nejen cíle dotazníku a kde bude použit, ale často také důvody k jeho vytvoření. Jedna respondentka se domnívala, že si dělám průzkum pro nový obchod, který chci otevřít. Podotýkám, že nic takového v plánu nemám. Bylo by stačilo půl minuty, aby zjistila, že jsem dotazník vytvořila ze zvědavosti a pro zábavu.

2. Stížnosti a poznámky

Není zrovna vhodné psát do polouzavřených odpovědí poznámky k dotazníku. Návrhy a zlepšováky pravděpodobně každý autor dotazníku uvítá, ale tyto byste měli směřovat ne do samotného dotazníku, ale např. na e-mailovou adresu. V mém dotazníku byla k nalezení hned vedle úvodního textu.

Poznámka “nevím, co je ´ten a ten´ styl, tak jak na to mám sakra odpovědět?!” se objevily snad asi jen dvě. Toto už ale opravdu není problém dotazníku a já popravdě nechápu, proč se tam vůbec objevily. Kromě toho, že se tento problém dá poměrně rychle vyřešit pomocí internetu, je také dost pravděpodobné, že když neznám určitý styl vázání sárí, buď si ho nevážu, anebo nevím, co vážu za styl a proto také byla přednastavená možnost “nevím”.

Závěrem

Myslím, že kdo chtěl, ten se u dotazníku pobavil a že nás bylo hodně, o tom svědčí pozitivní ohlasy, které jsem na dotazník dostala. Je jasné, že každý z nás by jej sestavil trochu jinak a ani volba otázek, ani možnosti odpovědí se nebudou vždy zamlouvat všem. Obzvlášť ti, kdo četli úvodní text vědí, že nebylo potřeba brát dotazník smrtelně vážně a doufám, že jej nikdo nebude brát smrtelně vážně ani dodatečně, např. po přečtení tipů pro respondenty. Ty jsem sepsala opravdu jen pro ty, které zajímá, na co je dobré dát si pozor pro případ, že by jednou šlo o vyplňování daleko závažnějího dotazníku. Ostatně už to, že jste se dočetli až sem znamená, že Vás dotazník zaujal a máte zájem o jeho výsledky. Ať už jsou pro Vás důležité nebo ne, jistě Vás potěší dva nejvýraznější závěry a to, že mužům se ženy v sárí líbí a že ženy se v sárí cítí lépe, než mimo něj

Rozhodla jsem se své 3 články z Fleru umístit zde a zároveň děkuji za podporu všem slušným prodejcům i nakupujícím. Zájem o toto téma mě potěšil, počet reakcí příjemně překvapil a neméně i to, kolik lidí mě kontaktovalo po smazání mého blogu, aby mi vyjádřilo podporu. Díky vám všem, je dobře, že se našlo tolik poctivých lidí, od kterých se nebudu muset bát nakupovat:)

ČLÁNEK 1 - Zloději na Fleru

Bohužel i zde na Fleru, kde je tolik milých a nadaných lidí, se najdou zloději.

Myslela jsem si, že mi úplně stačí můj blog a že sem na FlerBlog nic nenapíšu. V poslední době mě ale překvapilo, že jsem zde našla několik prodejců - zlodějů - a protože na krádeže jsem extrémně alergická, rozhodla jsem se nějaký kratší článek sesmolit. 

Krádeže děl

Jak jsem si všimla, někteří lidé nemají problém s tím, že si “půjčí” například obraz někoho jiného a zasadí ho do fotomontáže, překreslí, vytisknou a prodávají jako plakát, malbu a podobně. To považuji za naprosto odporné chování, nejen vůči autorovi ukradeného díla, ale také vůči zákazníkům. Zákazník si přece platí za naši práci, náš nápad a originalitu.

Myslím si, že prodejci, u kterých je odhalena krádež, by měli být z Fleru okamžitě vyloučeni. Snad každý ví, že krást se nemá a na nějaké “Já už to příště neudělám.” bych tu nehrála. Nejenže kradou, ale ještě si na kradených věcech vydělávají.

Také by možná nebylo od věci - pokud by zloději z Fleru vylučováni nebyli - kdyby existoval alespoň nějaký seznam zlodějů nebo “jejich” výrobků.

Nedávno jsem si na stránkách jedné prodávající přečetla toto:

“Momentálně je moje obrazová galerie skoro prázdná!!! Zjistila jsem, jak těžké je to s autorskými právy.

Na každý obrázek, který použijete musíte mít svolení autora. V autorském zákoně se vůbec  nedbá na to, že to

Vy vnášíte Dílu myšlenku, jednotlivé obrázky jsou zaměnitelné a nedůležité.”

Bohužel někomu přijdou krádeže zcela v pořádku, protože přece to, že se někdo hodiny patlal s nějakou nedůležitou fotkou, to je vedlejší, hlavně když si nakradete hodně fotek a slepíte je dohromady…

Krádeže avatarů

Další věc, která mě tu zarazila. Snad každý máme něco svého - výrobky, kytku, mimčo, psa, nebo přinejmenším obličej - který můžeme do avataru dát. A pokud se nám nechce fotit, existují alternativy.

Prodejci by si měli uvědomit, že avatar je něco jako jejich logo a pomáhá jim prodávat, tudíž by na avatar měli použít něco, co mohou používat výhradně. Myslím, že zde nejsou namístě ani filmové postavičky, natož pak zmenšený obraz/fotka/plakát někoho jiného. Opakuji, že jde o věc, která nám pomáhá prodávat a považuji za přinejmenším neslušné dát si jako avatar dílo někoho jiného. Koneckonců prodáváme své vlastní kreativní výrobky, tak by pro nikoho neměl být problém vytvořit si vlastní avatar.

A pokud se mnou nesouhlasíte, tak si představte tuto situaci: Máte nádherný obraz, fotku nebo jiný výrobek. Všem se líbí, všem při pohledu na něj padá čelist a skoro každý si ho všimne. Jednoho dne zjistíte, že si někdo toto Vaše dílo “vypůjčil” na avatar. A avatar září, každého láká, prodejce má ohromnou návštěvnost a ohromný prodej. Přecejen reklama také dělá svoje a když člověk uvidí krásný avatar, dost často si řekne “Tak tenhle něco umí, mrknu do jeho galerie”. Jak byste se cítili v roli pravého autora?

Je myslím jasné, co jsem tímhle článkem chtěla říct - Nebuďte lhostejní! Pokud narazíte na zloděje, nahlašte ho!

Na závěr Vám všem přeji, abyste se nikdy nedostali do pozice okradeného, na jehož práci a nápadech si vydělává nějaký sprostý zlodějíček. Je to opravdu nepříjemný pocit.

ČLÁNEK 2 - Zloději na Fleru - pokračování s obrázky

Prosím čtěte, možná můžete pomoct ochránit okrádané autory.

Zamýšlela jsem se nad tím, jak přimět zloděje, aby nekradli, popřípadě ty nenapravitelné alespoň trochu účinně potrestat. Nejde mi o lidi, kterým se zalíbí něčí fotka, tak si ji vytisknou jako plakát za zeď svého pokoje, ale o ty, kteří si “vypůjčí” výtvor někoho jiného a vydělávají si na něm peníze, jméno autora ani nezmíní. Těmi výtvory nemyslím např. antické malby a podobné záležitosti, ale spíš díla současných autorů, kteří žijí, tvoří…

Mám pocit, že stáhnout zboží z Fleru není dostatečný trest. Navíc, co s těmi, kteří kradené dílo již zpeněžili? Ano, jsou mezi námi tací, kterým autorský zákon nic neříká, nevědí, že krást se nemají ani obrazy z internetu a podobně, nicméně jak se říká - “Neznalost zákona neomlouvá”.

Někteří lidé si zvykli krást díla z komunity Deviant Art - pravděpodobně největší umělecké komunity na světě - asi v domnění, že je tato komunita ostatním Čechům neznámá. Já jsem její členkou již několik let a není pro mě zas až takový problém poznat některá díla, ty nejoblíbenější mám prostě v oku a u mnohých poznám styl autora, i když třeba neznám konkrétní obrázek. Pak už stačí jen projít galerii autora a ono už se inkriminované dílo najde.

Rozhodla jsem se alespoň trochu napomoct tomu, aby byly případné krádeže rozpoznány. Prozatím neuvedu přezdívky těch, kdo si díla “vypůjčili” a autorům ani nedali kredit, ale zveřejním originální díla. Jde mi především o ochranu původních autorů. Kradená díla jsou již stažená, některá z nich bohužel i prodaná. Ale pokud zde narazím na člověka, který bude bezostyšně krást “na pokračování”, případně nestáhne kradené zboží, velmi ráda zde zveřejním jeho jméno i s příslunými odkazy na kradené dílo a originál.

Budu ráda, když následujícím obrázkům věnujete minutku - poznáte styl autora a budete vědět, kdy platíte za originální práci prodejce a kdy za ukradené zboží.

název: Short and tall

autor: Ilona Rankovic Maras

odkaz na originál: zde

Všimněte si prosím dobře Ilonina stylu, je velmi typický. Její díla jsou bohužel často předmětem krádeží a to i zde na Fleru. Když jsem náhodně objevila v galerii jedné prodávající tento obrázek, okamžitě jsem ho poznala, neboť srbská malířka Ilona Rankovic Maras patří k mým oblíbeným autorům. Sama u svých děl důrazně uvádí, že je zakázáno jakékoliv další užití díla bez jejího svolení. Výrobek s tímto obrázkem byl adminem stažen.

název: Chimpance.

autor: faboarts

odkaz na originál: zde

Tento autor z Hondurasu mě zaujal na první pohled, proto jsem se nemohla nezarazit, když jsem zjistila, že jeden z jeho obrazů - Chimpance. - někdo na Fleru používá jako avatar. Zahlédla jsem jej jen krátce a bohužel jsem stránku odklikla, ale pokud dotyčný náhodou objeví tento blog,důrazně mu/jí doporučuji změnit avatar, protože při příštím setkání toto budu řešit. Používat jako své prodejní logo cizí obraz bez svolení není v pořádku. A vsadím se, že dotyčný svolení nemá. Pokud se jedná pouze o nakupujícího, tak beru zpět, tu stránku s avatary jsem opravdu odklikla rychle a až poté si uvědomila, co jsem viděla. Nicméně obrázek a jeho styl vůbec si zaslouží velkou pozornost - i zde jde o typický styl autora a i jeho obrázky jsou poměrně obvyklým předmětem krádeží.

název: Broken Wings -in color-

autor: melaniumom

odkaz na originál: zde

Další dílo, které jsem zaručeně poznala. Tento chlapeček je synem mladé americké fotografky, která si říká melaniumom. Tato fotografie byla vytisknuta na připínací placky a několikrát prodána zde na Fleru, opět bez jakéhokoliv odkazu na autorku. Ve stejné galerii jste mohli vidět také placky s původním obrázkem Supermana - také jistě bez práva na prodej Supermana. Musím dodat, že prodávající se vyjádřila, že obrázek od někoho dostala, neznala pravou autorku, omluvila se a placku z prodeje stáhla. To je také důvod, proč zde nezveřejním, o koho šlo, ale opět dodám - neznalost neomlouvá a pokud mi někdo dá fotku dítěte mulata a já vím, že to není jeho dítě, je pro mě normální se zajímat o její původ, pokud ji chci dále prodávat.

název: komiksové a jiné známé postavičky - Superman, Batman, Pucca, Diddl, Hulk, The Simpsons a další

autoři: různí

Někteří lidé mají pocit, že světově známé dílo patří všem. Není tomu tak, i taková díla jako je například Superman mají své autory. Proto používat jejich obrázky a prodávat je dál je krádež a ano, kdo si na nich vydělává, aniž by k tomu měl práva, ten krade.

Doufám, že nebude nutné tento blog rozšířit, přála bych si, aby krádeže z Fleru naprosto vymyzely. Kradená díla záměrně nevyhledávám, ale pokud nějaké další objevím, objeví se i zde. Pokud i Vy narazíte na někoho, komu nedělá problém porušovat autorská práva, vydělávat na cizích autorských právech a i přes upozornění odmítá přestat krást, neváhejte se podělit o jeho jméno a příslušné odkazy. Také pokud jste zde narazili např. na kradený obrázek, který si podle Vás zaslouží alespoň tuto snahu o ochranu, pošlete mi odkaz na originální dílo (můžete zde do komentářů). Pokud se prodejce zachoval alespoň trochu slušně a dílo neprodal a stáhnul, jeho jméno nezveřejním.

Na závěr: Když chcete prodávat tvořivé zboží, tvořte sami, ne podle cizích, alespoň ne do puntíku. Pokud to nedokážete, neprodávejte!

ČLÁNEK 3 - O krádežích se přece pravda neříká

Admin

| 2. Duben 2009 - 12:57

Jak je u takovýchto zpráv nutné, i tady na začátku podotýkám, že nejsem rasista. Nevadí mi cizinci v ČR, nevadí mi lidé jiné rasy, sama mám mezi nimi několik přátel. Vadí mi ale lidé, kteří si myslí, že jejich příslušnost k jakékoliv menšině jim dává právo na nějaké výhody. Vadí mi lidé, kteří nechtějí respektovat zákony země, ve které žijí a také lidé, kteří nedokáží odsoudit zločince ve svých řadách, ale naopak házejí vinu za jejich činy na ostatní. A druhá věc, kterou chci podotknout - slovo “cigán” není projevem rasismu. Je to běžné označení určité skupiny lidí, kteří se takto nazývali po staletí. Někteří z nich se mylně domnívají, že nové jméno z nich v očích ostatních udělá lepší lidi, ale to se nestane. Navíc už teď začíná být patrné, že lidé slovo “Rom” vyslovují s despektem.

Tak tedy, o co šlo v dané zprávě? Před několika dny jsem se v novinách dočetla, že ve slovenské obci v Tatrách okradli tři mladí cigáni jednoho majitele hospody, ten je však spolu se svými přáteli chytil a vyřídil si to s nimi po svém - cigány zmlátili a pomočili. V dnešní době se takové jednání snad ani nedá odsoudit, když vidím, jak se podobné případy řeší. Pachatelé tohoto druhu bývají buď propuštěni, protože je jim méně než 15 let, nebo bývají propuštěni z blíže neurčených důvodů, nebo jsou odsouzeni k pokutě, kterou nikdy nezaplatí. A vesele si kradou dál. S lidmi, které rodiče odmalička učí jen krást a nechat se živit společností, je to těžké. Jak jim slušně vysvětlíte, že je neslušné krást? Slova evidentně nechápou.

V souvislosti s touto zprávou mi známá poslala odkaz na tu samou zprávu na serveru Romea.cz a na jedno video. Nestačila jsem se divit tomu, co tam vidím. Romea podala zprávu zcela po svém, zpráva nesla titulek “Tři rómské chlapce nechutně týral slovenský podnikatel”. Vidíte to? V titulku není ani zmínka o tom, že mladí cigáni kradli, že to, co jim udělal onen podnikatel, byla jen reakce na jejich chování. A k tomu “nechutnému týrání” - to musel napsat nějaký opravdu zamindrákovaný člověk. Nedalo mi to a na stejné stránce jsem si přečetla několik dalších článků a dospěla jsem k názoru, že Romea.cz je silně rasistický server, podněcující nenávist ke všem bílým lidem a nabádající cigány, aby požadovali výhody na základě své etnické příslušnosti. Vím o několika cigánech, kteří se právě z tohoto důvodu od tohoto serveru distancují, moc dobře vědí, že jim Romea dělá medvědí službu. Těchto lidí si cením, protože se odmítají řadit k těm, kteří umí jen natahovat ruku a řvát “Jsem tmavý, dejte mi!”

Dále jsem se podívala také na video, ve kterém mluvili oni “týraní” cigáni a jejich rodiče. Opravdu nechápu rodiče, který se takto prezentuje v televizi. Jejich zlaté dětičky pošpinily čest svých rodičů a tito se vyjadřují, jako by byli hrdí na to, že mají doma zloděje. Co by udělali naši rodiče, rodiče všech slušných lidí? Myslím, že by nám ještě vlepili pár facek, abychom si zapamatovali, že krást se nemá.

Protože mě tahle kauza docela zaujala, přečetla jsem si části několika internetových diskuzí, abych zjistila, co na to tak nějak obecně říkají lidé. S úlevou jsem viděla, že většina lidí to vidí stejně jako já - kdo krade, musí počítat s následky a na policii se v těchto případech nemůžeme spolehnout. Bohužel se objevilo také několik cigánů, kteří přišli s výroky jako “Vildu Mateje na vas cubky bile vyjebane” (doslovná citace) apod., což mě přimělo vzpomenout si, co slýchám z úst cigánů v brněnských ulicích poměrně často. Nemusíte chodit příliš daleko, abyste se dozvěděli něco o “bílých sviních”, “bilých gádžovských hubách vyjebaných” a nově po vzoru již zmíněného Vildy také “bílých mrdkách”. Omlouvám se, pokud Vás tyto výrazy šokovaly, ale jde o doslovné citace toho, co jsem od cigánů slyšela již mnohokrát i na vlastní adresu, ve většině případů proto, že jsem jim odmítla dát peníze nebo odpověděla záporně na rozkaz “Poď mi ho vykuřit pičo”. Ano, takovíto lidé tu s námi žijí, takováto individua nám chtějí tvrdit, že děti mohou beztrestně krást, takovíto nevychovaní neandrtálci se nás snaží dnes a denně přesvědčovat o tom, že pokud se Vám cigánské dítě vykálí na rohožku před dveře, je to vlastně Vaše chyba. Už mám takového chování opravdu dost, mám dost cenzury a toho, že se ve vlastním městě musím bránit slovním i fyzickým útokům cigánů jen proto, že jsem bílá nebo proto, že chtějí mé peníze. Urážejí mě názory, že menšiny mají mít automaticky výhody a že Češi jsou rasisté. Ne, Češi nejsou rasisté, Češi žijí v ČR víceméně v klidu a pohodě s nejrůznějšími cizinci z Afriky, s Řeky, Vietnamci a dalšími. Myslím, že o žádné jiné menšině nemůžeme obecně říct nic špatného. Čím to asi bude? Kdo je tu ten problémový? To si opravdu ještě někdo myslí, že situace se vyřeší tím, že se budou zakládat nové a nové rasistické organizace, které nám budou vtloukat do hlav, že tmavá barva pleti je automaticky ta lepší, že my jsme špatní už jen proto, že jsme se narodili bílí a musíme za to platit? Opravdu někdo věří, že někomu pomůže to, když se cigánské veřejné osobnosti a celé etnikum budou zastávat zločinců ve svých řadách jako je např. Vilda Matej? Jen pro srovnání - neuvědomuji si, že by se objevil někdo, byť z bílých lidí, kdo by se zastával například tyranek z Kuřimi a házel jejich chyby na ostatní.

O to víc smekám před všemi těmi (a jsou mezi nimi i cigáni), kteří se od podobného chování a podobných organizací distancují a zastávají názor, že všem se má měřit stejným metrem, že peníze a výhody přicházejí s prací a výkony a ne díky tomu, s jakou barvou pleti se narodíte.

Tak už to s církvemi bývá. Představení káží svým ovcím jednu věc, zatímco sami činí přesný opak. A běda jak není po jejich.

Včera jsem se dočetla, že se nový americký prezident Obama rozhodl zrušit zákaz státní podpory organizacím, které v zahraničí pořádají osvětové akce týkající se potratů a plánovaného ročičovství. A dnes jsem si v novinách přečetla, že Vatikán je tímto jeho činem znepokojen. Tohle prostě musím okomentovat.

Katolická církev po celém světě bojuje nejen proti potratům, ale také proti antikoncepci, bezpečnému sexu atd. Bojují proti prezervativům dokonce i v chudých afrických zemích, kde je obrovská část populace nakažená virem HIV. Bojují proti potratům i v případech znásilněných holčiček, které mají jen mizernou šanci porod přežít, i v případě dětí, které se mají narodit tak těžce postižené, že je po narození čeká jen pár dní života plných bolestivého umírání.

Katolická církev raději uvidí svět svět plný dětských domovů praskajících ve švech, těžce postižených dětí, těhotných puberťaček a lidí nakažených nejrůznějšími pohlavními chorobami, než aby se zamyslela nad tím, že prezervativ může být dobrá věc. A co víc, že i potrat je v některých případech ospravedlnitelný.

Musím se opravdu smát, když slyším všechny ty papaláše z Vatikánu i z našich kostelů, kteří jsou obalení zlatem, kázat o skromnosti a pokoře, když slyším poučovat ve věcech dětí ty, kteří si zvolili celibát, což je něco naprosto proti přírodě. Přitom čekám na to, kdy kněží přestanou obhajovat tu spoustu pedofilů ve svých řadách. Je mi smutno, když vidím, jak kněž ukrytý v bezpečí svého luxusního apartmánu káže, že lidé v oblastech epidemie HIV nemají používat kondomy a plánované rodičovství je hřích.

A co mě děsí - kolik lidí těmto hrabivým a nenasytným lidem věří. Na druhou stranu si o to víc vážím lidí, kteří jsou věřící a nepotřebují k tomu žádné sprostředkovatele a pozlacené boudy.

A těmto chytrým pánům z Vatikánu bych doporučila vylézt z jejich pozlacených ulit a vyjít mezi lidi, zažít utrpení dítěte s těžkým neoperovatelným hydrocefalem, které řvoucí bolestí čeká na smrt, beznaděj mladých těhotných dívek a lidí, kteří se nakazili pohlavní chorobou, protože propadli církevnímu braiwashingu. Také bych milým pánům fanatikům doporučila zrušit celibát (ke kterému je stejně Bible nevede a v poměru ke stáří křesťanství je to dost nový institut), protože je dost možné, že obyčejný normální sex se ženou by možná zabránil tomu, aby tolik z těchto provdoláskomluvů znásilňovali malé chlapce.

Poznámka na konec: Nejsem pro potraty, jsem pro možnost volby.

Kdo by řekl, že se taková věc přihodí zrovna v Británii, zemi, kterou mnoho z nás považovalo za ostrov svobody v EU, kde se většina zemí vcelku střemhlav řítí do socialismu a kde menšinové nátlakové skupiny mají stále více moci na úkor většinového obyvatelstva, jehož práva jsou potlačována.

“Hvězdou” tohoto článku je National Children’s Bureau, zkráceně NBC, což je instituce, která dostává na svou činnost ročně 12 milionů liber z kapes britských daňových poplatníků a která sama sebe označuje jako “zastřešovací orgán organizací pracujících s dětmi a mladými lidmi v Anglii a Severním Irsku” (viz úvodní strana www.ncb.org.uk), což je popis práce, pod který se dá schovat vše možné.

Lidé z NBC dostali nápad, že by bylo dobré pečlivě sledovat všechny děti už zhruba od 3 let a potírat projevy rasismu. Možná si řeknete, že je to hezká myšlenka, ale snad změníte názor, až vám povím, co je podle NBC projevem rasismu. Tak zaprvé, neodpustitelný rasismus je, když dítě řekne na neznámé jídlo “fuj”, protože tím dává najevo, že nemá rádo něco, co nezná. Zadruhé, rasista je každé dítě, které označí své kamarády podle jejich barvy pleti, tedy například vysloví slovo “černoušek” nebo o lidech jiné barvy pleti řekne “ti lidé”. A další a další….přijde vám toto normální? Řekněte mi, které malé dítě v období vzdoru neřeklo fuj na jídlo, které neznalo, jen aby si zkusilo prosadit svou? A které tříleté dítě má takovou slovní zásobu, aby doma řeklo, že má ve školce kamaráda, který je např. obyvatel Sierry Leone? Je snad normální, že spíš než to prohlásí, že má kamaráda, který je černoušek.

Stejně hrozné a nepochopitelné, jako označení toho, co mají být projevy rasismu, je postih. NBC nabádá všechny učitele, aby už ve školce pozorně sledovaly své žáky a každý sebemenší projev rasismu nahlašovali úřadům a sociálním pracovníkům.

A tak se možná brzy dočkáme dalších případů jako kauza desetiletého chlapce, který svého kamaráda ze srandy nazval Bin Ládinem a pakošem (z anglického “pakis” - nemá nic společného se slovem “pako”, jde o označení lidí z arabských zemí). Chlapci si mezi sebou vše vyříkali, ale hysterická matka onoho arabského chlapce jeho kamaráda zažalovala a ubohý kluk absolvoval celkem dlouhé soudní martyrium (článek nalezitelný na www.dailymail.co.uk). Jsem možná staromódní, ale přijde mi normální, že se malí kluci častují nejrůznějšími jmény a nikdo si z toho nic nedělá, zvlášť když jde o kamarády.

Takže zpět k onomu opatření NBC. Chtěla bych být idealistka a alespoň trochu věřit tomu, že když už někteří hlupáci mají takovou moc, že prosadí i takto nesmyslné šikanózní praktiky, budou je uplatňovat proti všem stejně. Ale popravdě řečeno tomu nevěřím ani trochu. Možná je můj názor dost ovlivněný situací v ČR, ale já si myslím, že takzvané projevy rasismu budou kontrolovány a nahlašovány pouze u bílých dětí a jakmile z úst některého například tmavšího dítěte zazní výroky jako “blá hubo” nebo jen prostě “bílý”, zůstane to bez odezvy, maximálně se to svede na jinou mentalitu a kulturní odlišnosti. Jsem si jistá, že pokud se tento trend udrží v Británii, dřív nebo později dorazí i k nám a zde rozhodně ještě prohloubí diskriminaci bílé většiny. Sama jsem ve škole několikrát zažila, jak mě někdo nazval “bílou krysou”, “bílou kurvou” a podobně a nikdy z toho nic nebylo. Ale několikrát byla velká aféra z toho, když nějaký žák nazval někoho “cigán”. Jen pro doplnění, s jinými menšinami tento problém nikdy nebyl, takže nechci někomu křivdit.

Připadá mi, že se nám ta Evropa nějak obrací naruby. Nevadilo by, že tu žijí cizinci, ti naopak dělají naše životy zajímavějšími. Ale jak je možné, že si v mnohých případech takhle děláme do vlastního hnízda a ničíme, resp. dovolíme jistým organizacím, aby ničili poslední zbytky svobody na našem kontinentu? Není už opravdu moc, zakazovat dětem nemít rád nějaké jídlo a dělat seznam slov, která se smějí a nesmějí říkat? Připomíná mi to “Newspeak” z knihy George Orwella 1984. V naší zemi je již normální, že je dětem vtloukáno do hlav, že jsou automaticky horší jen proto, že jsou bílé a že člověk jiné než bílé barvy pleti by měl vždy a ve všem dostat přednost. Teď k tomu pravděpodobně přibyde ještě vymývání mozků v oblasti povolených výrazů.

V souvislosti s tímto novým nápadem NBC a neustálým zdůrazňováním toho, že kultura cizinců je důležitější než kultura domorodců, mě napadá ještě jedna kauza. Dva britští chlapci ze školy ve městě Alsager byli učitelem potrestáni za to, že se odmítli modlit k Aláhovi. Učitel si jednoduše jednoho dne usmyslel, že se děti povinně pomodlí “na muslimský způsob” a kdo odmítnul, byl potrestán a kdo se nemodlil “správně”, dostal alespoň vynadáno. Naštěstí se v této kauze vzbouřili rodiče dětí z dané třídy a pan učitel za své činy pravděpodobně ponese následky.

Ale jak dlouho vydrží normální lidé, kteří ještě nemají vymyté mozky, odporovat organizacím, které nám vtloukají do hlav, že se máme stydět za to, že jsme členové většiny, za to, že jsme bílí? Nemám pocit, že problémem v našich zemích jsou většinou cizinci. Myslím, že největší zkázou jsou lidé, kteří se po zádech cizinců škrábou na vysoké posty v různých organizacích a vytvářejí zákony a pravidla, která podporují projevy národní hrdosti menšin a tvrdě potírají projevy národní hrdosti většiny (= říct “Jsem hrdý, že jsem černý” je všeobecně přijímaným projevem národní hrdosti, ale výrok “Jsem hrdý, že jsem bílý” by byl přinejmenším v ČR označen za projev nacizmu).

Tak si říkám, zda nebyl George Orwell prorok. Sice se o pár let netrefil, ale podle mě dnešní společnost míří stejným směrem jako Orwellova společnost pod dohledem Velkého bratra. Když už došlo i na naše nejmenší, nepochybuji o tom.

ODKAZY:

Children as young as three should be reported for ‘racism’, Government-funded group claims

Britské děti od tří let mají být sledovány kvůli rasismu

Schoolboys punished with detention for refusing to kneel in class and pray to Allah

Bez dcerky neodejdu je snad nejznámější příběh o tom, jak “nemuslimka” prožila část života v muslimské zemi, ze které posléze za dramatických okolností utekla.

Pro ty, kteří knihu nečetli, tu je příběh ve zkratce (opravdu velmi stručně): Občanka USA Betty Mahmoody se provdala za Íránce “Moodyho”, z manželství vzešla dcera Mahtob. Moody byl rozhodnutý navždy zůstat v USA, podle popisu se zdálo, že byl se svým životem spokojený, pracoval jako chirurg (pokud si dobře pamatuji) a měl spoustu amerických přátel. Moodyho chování se měnilo v souvislosti s tím, jak se vyostřovaly vztahy USA a Íránu a proto se také rozhodl s manželkou a dcerou “navštívit” rodinu v Íránu. Po 14 dnech pobytu své ženě oznámil, že v zemi zůstanou navždy. Betty samozřejmě neměla šanci proti tomuto cokoliv udělat, protože podle íránského práva se svatbou s Moodym stala občankou Íránu a jako taková nemohla ze země vycestovat (a už vůbec ne s dcerou) bez povolení manžela. Nejenže Moody nesouhlasil s návratem či jen návštěvou USA, začal být také velmi agresivní - svou ženu mlátil, kopal, házel ze schodů, to vše za tichého přihlížení celé rodiny. Na své ženě si vybíjel například i špatnou náladu kvůli zostřené náladě Íránu a USA. Betty se po čase snažila alespoň trochu se sžít s novým prostředím - od základů jazyka až po hodiny čtení z Koránu, ale i přes tuto snahu ji manžel neušetřil dalších a dalších zlomenin a modřin. Velmi složitým procesem a díky několika hodným lidem se po dlouhém utrpení Betty podařilo i s dcerou utéci zpět do USA.

Jeden z mých prvních dojmů z knihy byl - rozmazlená Američanka. Betty byla na můj vkus trochu moc zděšená z toho, že v Íránu není vše stejné jako v USA. No řekněte, vadilo by vám tak příšerně, že vaši hostitelé sedí u stolku na zemi, přímo na koberci, nebo že se vše neleskne jako zrcadlo? Na druhou stranu, i mně by vadilo, kdyby mé dítě nutili ve škole před začátkem vyučování vykřikovat “Smrt USA!”, kdyby mi vyhrožovala náboženská policie, za to, že se mi při chůzi trochu srolovala tlustá černá punčocha a kdyby odpověď mého manžela na to, proč mi právě zlomil ruku zněla jako “To máš za to, co dělá ta tvoje posraná země.”

Narazila jsem na několik diskuzí, kde ženy různého věku - některé i provdané za muslimy - rozebíraly tento příběh. A některé názory mě opravdu nepříjemně překvapily. Samozřejmě, někdo si může myslet, že si Betty Mahmoody celý příběh vymyslela a tento názor bych nikomu nebrala. I když pak nechápu, proč by i s dcerou žila takovou dobu v utajení.

“Zasloužila si to”
Citlivější prominou, ale pracujeme-li s tím, že příběh je pravdivý, pak na týrání a mlácení může mít takovouhle odpověď jen opravdu hloupý člověk. Čím si prosím pěkně zasloužila mlácení, házení ze schodů, nadávky? Tím, že věřila svému muži? Tím, že se snažila přizpůsobit? Tím, že se odmítla připojit ke stádu, které řvalo “Smrt USA”?

“Měla se víc zajímat o manželovu kulturu, začít s tím až v Íránu bylo pozdě”
Tohle upřímně řečeno také nechápu. To, že někdo žije v multikulturním manželství přece ještě neznamená, že by se musel nějak extra zajímat o kulturu své polovičky. Samozřejmě, manželé by měli znát své kulturní pozadí, ale proč proboha by Američanka - křesťanka, navíc žijící trvale v USA a srozuměná s tím, že její íránský manžel tam také chce strávit zbytek života, měla rozumět persky a vědět, co se píše v Koránu? A myslím, že to, že se v Íránu začala dobrovolně učit jazyk a chodit na hodiny čtení z Koránu jí slouží spíš ke cti a nezaslouží si výtku “No to ale už bylo pozdě”.

“Každá rozmazlená americká pipka by si zasloužila pořádně zlámat ruku”
Ano, i tohle byl někdo schopen prohlásit. Přesně tuto větu jsem si před několika lety, těsně poté, co jsem přečetla zmiňovanou knihu, přečetla na jakémsi fóru od české muslimky. Do teď mě mrzí, že si nepamatuji, o jakou stránku šlo a jak se jmenovala ona “chytrá” paní. Myslím, že tato osoba je normální lidská hyena a mrzí mě to o to víc, že pokud si její výrok přečetlo více “normálních” lidí, některým to možná pokazilo názor na české muslimky obecně, ačkoliv jsem přesvědčená, že si to nezaslouží. Teď po letech si říkám, byla tahle paní tak plná nenávisti, protože Betty Mahmoody je Američanka, nebo proto, že byla tak nějak rozmazlená. Ať už jedno nebo druhé, pochybuji, že si za to zasloužila fyzické týrání.

Věřím tomu, že každý z nás si někdy svůj příběh do jisté míry upraví, ačkoliv nechtěně. Tak jako Betty Mahmoody přeháněla se svým zděšením ohledně některých kulturních odlišností, stejně by její muž jejich příběh možná popsal trochu jinak. Přirozeně, asi by sám nenapsal knihu o tom, jak svou ženu lží přiměl opustit USA, jak ji mlátil a házel ze schodů. Já ale naprosto nechápu lidi, kteří fyzické týrání ospravedlňují větami jako “Zasloužila si to” nebo “Měla se víc zajímat o manželovu kulturu”. Když se “nemuslim” dobrovolně rozhodne žít v muslimské zemi, pak ano, je jeho povinností se přizpůsobit. Ale dotyční s těmito radikálními názory by si měli uvědomit, že ji muž ve své zemi držel proti její vůli, ona sama nikdy nepočítala s tím, že bude v Íránu žít, takže je pochopitelné, že se již dříve nenaučila persky a také není muslimka, takže je snad pochopitelné, že nečetla Korán a neuměla se modlit. A nakonec, věřím, že lidé, kteří chování “Moodyho” omlouvají, by mluvili jinak, kdyby se stali obětí domácího násilí a navíc třeba ještě byli nuceni proti své vůli žít v cizí zemi a denodenně poslouchat hesla, která jeho domovské zemi přejí smrt.

Úplným závěrem je samozřejmě nutné napsat jedno: Ne, nemyslím si, že všichni muslimové jsou tyrani, nevěřím, že všechny muslimské ženy žijí ve strachu ze svého manžela. Tento článek se týká jen tohoto jednoho případu a navíc - pro mě vůbec není podstatné, že šlo o manželství křesťanky a muslima, jde mi více o chování manžela a jeho rodiny, některých dalších šílených lidí a o pro mě nepochopitelné názory, že si člověk zaslouží týrání jen proto, že má jiné zvyky, názory a že pochází z jiného prostředí. Nicméně jsem si jistá, že se najdou hloupí lidé, kteří jakoby přeskočí tento poslední odstavec a nazvou mě rasistickým xenofobem, který nesnáší muslimy. Co naplat, když řeknu, že to není pravda.

Zkuste si odpovědět na jednu otázku: Co byste dělali, kdyby Vás Váš muž či žena donutili žít v cizí zemi, kde byste měli jen pár práv a kde by Vám říkali, že se už nikdy nepodíváte domů a neuvidíte svou rodinu? Vsadím se, že byste jen tak neřekli “Skvěle, klidně”. A myslíte si, že byste si zasloužili, aby Vám někdo zlomil ruce za to, že se nechcete vzdát?