Násilí ve školách a hloupý nápad školských odborů
Před několika dny jsem v souvislosti s útokem žáka na učitele slyšela o takovém “zajímavém” nápadu českých školských odborů - chtějí, aby se z učitelů stali veřejní činitelé.
Argumentují tím, že pokud by se útok na učitele posuzoval jako útok na veřejného činitele, pachatele by čekal tvrdší trest. Já si ale myslím, že to vzali za špatný konec. Co vede některé lidi k tomu, aby navrhovali trestat útoky na určitou skupinu osob, místo aby měli zájem na potrestání násilí tvrději, ať už je spácháno proti komukoliv? Pokud budou učitelé veřejní činitelé, proč by jimi neměli být také všichni úředníci, právníci, doktoři, uklízečky, prodavači a vůbec každý občan? Bude nějaký rozdíl v tom, když Vás patnáctiletý výrostek zmlátí baseballovou pálkou na ulici jako spoluobčana nebo Vám provede to stejné ve škole z pozice Vašeho žáka? Podle mě by měl být v obou případech tvrdě potrestán a opravdu nevidím důvod pro to, aby se měnila právní úprava jen ve prospěch učitelů. Jsem pro, aby i nezletilí byli za fyzické útoky trestáni tvrději, ale bez ohledu na to, na koho zaútočí.
Další, o čem bych se chtěla zmínit, jsou mé zkušenosti s násilím na školách. Není to tak dávno, co jsem chodila na gymnázium a dokonce i zážitky ze základní školy si zatím pamatuji dobře. Dnes se často mluví o tom, jak se žáci/studenti “zkazili”, že jsou drzí, nevychovaní a vůbec je to s nimi hrůza. Ano, bezpochyby se na našich školách najde mnoho drzých fracků, rozmazlenců a sígrů, kteří se absolutně neumějí chovat, protože je to doma prostě nikdo nenaučil. Ale je škoda, že se zároveň s tím nemluví také o oněch učitelích, kteří si ve školství léčí své komplexy. Když na internetu náhodou narazíte na článek o tom, že si nějaký rodič stěžoval na chování učitele vůči jeho dítěti, a poté se podíváte do diskuze pod článkem, narazíte na spoustu lidí, kteří už předem odsuzují dítě. Přečtete si výroky typu “Nojo, když si neumí dát při kašlání ruku před pusu, je jasné, že takovému spratkovi učitelka vrazí. Nemá to kašlat na ostatní,” nebo “Určitě si na paní učitelku otevíral hubu, tak jen ať dostane”. Tohle mi přijde docela hrozné, pokud někdo smýšlí takto jednostranně u článku, kde není nic řečeno o vině, je to buď jeden ze zakomplexovaných učitelů, nebo někdo, kdo si na svou školní docházku nepamatuje.
Už v době, kdy jsem chodila na základní školu, panoval názor, že mládež je zkažená, že jsme všichni rozmazlení spratci. Takoví mezi námi skutečně existovali, ale já si stejně dobře pamatuji na několik učitelek s vyloženě sadistickými sklony. Zajímavé je, že šlo vždy jen o ženy. Na základní škole jsem měla k některým učitelkám respekt, ale většiny z nich jsem se prostě jen bála. Můj strach plynul z toho, že jsem viděla, jak se k některým dětem chovají. Největší sígry většinou nechávaly napokoji, protože rodiče těchto dětí chodili do škol pravidelně dělat divadlo, a milé učitelky si pak vylévaly zlost na ostatních. A tak jsme od některých “nervóz” dostávali facky, rány do zad a občas i nařezáno za takové věci jako bylo zívnutí bez ruky před pusou nebo křivě narýsované okraje v sešitě. V trestech za úpravu prakticky čehokoliv vynikala zejména jedna paní družinářka. Bylo opravdu neuvěřitelné, jak i z pobytu v družině uměla tato stará dáma udělat peklo.
I ze střední školy si pamatuji pár dam, které podle mě měly nějaký problém, který si řešily na špatném místě. Je pravda, že naši učitelé byli často pod tlakem vedení školy i rodičů některých studentů, kterým se nesměla dát horší známka než 1 nebo je dokonce nutit v tělocviku běhat. V tomto jsem na straně učitelů a nechápu, že některým rodičům nebylo trapné takhle veřejně dokazovat, jak moc rozmazlené dítě mají. Ale stejně nikdy nepochopím ty učitele, kteří byli schopni potrestat slušného žáka za menší prohřešek a naopak ty, co opravdu dělali problémy, nechávat napokoji.
Musím říct, že až na pár výjimek jsem na střední škole měla na vyučující štěstí, dodnes je mám ráda a moc ráda na ně vzpomínám, mnozí z nich byli nejen dobří učitelé, ale především v pozdějších ročnících si s námi dokázali vytvořit i kamarádský vztah. Naproti tomu na základní školu nevzpomínám ráda, získala jsem z ní (vlastně z obou ZŠ) dojem, že ty nejkrutější učitelky se dostávají k těm nejmenším dětem. Dodnes si pamatuji pár scén, kdy učitelka vláčí dítě za vlasy po zemi po třídě, dítě hystericky brečí, učitelka s ním mrští do kouta a několikrát mu vrazí. A to všechno za to, že dítě v hodině několikrát něco špitlo sousedovi. Chápu, že by se děti ve škole měly učit disciplíně (samozřejmě ale především doma), ale nejsou to roboti a kdo očekává, že žák bude v první či druhé třídě disciplinovaný jako voják a potichu jako robot, nemá ve školství co dělat. A učitel, kterému nic neříká úměrnost trestu, by měl být stejně tvrdě potrestán jako žák, který fyzicky napadne učitele. Vlastně jako kdokoliv, kdo bezdůvodně fyzicky napadne kohokoliv.
EDIT: Musím se podělit ještě o zážitky ze škoní kuchyně. Učitelky nikdy nekontrolovaly, co nám kuchařky dávají na talíř. Zato vždy dbaly na to, abychom na jídlo čekali v řade a v tichosti. Nutily nás dojídat všechno, včetně tlustého masa. V naší škole fungovaly podivné praktiky. Když bylo k obědu maso, kuchařky dávaly některým dětem jen flaxy, tedy tlusté maso. Jindy maso “zapomněly” dát úplně a dávaly jen suché brambory. Když byly oblíbené buchtičky s krémem, nemohl se člověk divit, že dostal jen krém bez buchtiček. Přidávání neexistovalo. Toto všechno naše učitelky viděly a nikdy proti tomu nezakročily. Věděly totiž, že po škole se s nimi kuchařky rozdělí o tašky plné jednak jídla, které ušetřily na dětech a jednak také surovin jako je máslo, cukr, mouka….je Vám to povědomé? Pokud vím, tyto praktiky přetrvávají na některých školách dodnes. A někdy i takovíto lidé chtějí dětem kázat, jak se mají chovat.
Comments
Got something to say?