Měsíc ve Valencii

Valencia, škola Don Quijote a pár užitečných informací

Úvodem

Při hodnocení místa určitě hodně záleží na tom, jaké lidi na onom místě potkáte. Já jsem měla to štěstí, že jsem ve Valencii potkala skvělé přátele, se kterými jsem si užila spoustu zábavy, ale i město samotné mě doslova nadchlo a stejně tak škola Don Quijote.

Pár nezbytných informací

Valencia leží na východním pobřeží Španělska na řece Turia a svou rozhlohou je třetím největším městem Španělska. Jedná se o hlavní město provincie Valencia a také Valencijského společenství. Počet obyvatel v roce 2007 byl více než 1 700 000. Klima ve Valencii se vyznačuje nejen vysokými teplotami, ale také velkou vlhkostí vzduchu.

Více si můžete přečíst na Wikipedii a také na oficiálních stránkách města.

Trocha kultury

Ve Valencii je toho k vidění hodně, ale než se našinec vůbec propracuje k prohlídce památek, asi první, co upoutá jeho pozornost, bude všudypřítomná zeleň. Palmy a kaktusy najdete téměř všude, kde je pro něj alespoň trochu místa, například na kruhovém objezdu. Když srovnám industriální a rušnou Valencii s podobnými českými městy, řekla bych, že bychom si tu v ČR mohli vzít příklad.

- “zarostlý” kruhový objezd

Poté, co vstřebáte první dojmy z exotického vzhledu města, doporučuji vyrazit na prohlídku památek. A pokud nejste zrovna památkový typ, nevadí, protože jsem přesvědčená, že alespoň některé Vás zaujmou svou odlišností od těch našich.
První zastávkou by mohlo být třeba koloseum na Plaza de Toros (zastávka Xátiva, metro č. 3) a odtud už je nejlepší se po centru pohybovat pěšky. Jen pár ulic severně od Plaza de Toros sídlí v honosné budově úřad pošty a hned vedle na Plaza del Ayuntamiento můžete obdivovat městskou radnici. Když se propletete ulicemi ještě více na sever, přijdete na náměstí Plaza de la Reina, odkud se dostanete třeba na trh Mercado Central, budově Lonja de la Seda (Lonja de los Mercaderes) a dalším památkám.

- Plaza de Toros

- Lonja de la Seda

Mnoho turistů ve Valencii zajímá zejména komplex muzeí Ciutat de les Arts i les Ciències architekta jménem Santiago Calatrava. Muzea se nacházejí na jihu města a pohodlně se k nim dostanete například autobusem č. 40 (zastávka na Plaza d’Europa). Za sebe musím říct, že bych si muzea asi víc užila o pát let dříve, ale tím Vás nechci od jejich návštěvy odradit, zvláště pokud máte děti, uděláte jim určitě obrovskou radost.

Pokud jste zvídaví, rádi si hrajete nebo jste fanoušek komiksů, bude pro Vás El Museu de les Ciències Príncipe Felipe jistě to pravé. Můžete si vyzkoušet neúprosné zákony fyziky nebo třeba svou vlastní sílu a rovnováhu. Mým nejoblíbenějším místem je však koutek superhrdinů. Spiderman visící ze stropu nebo obří Hulk, to je jen zlomek toho, co zde uvidíte.

Jestli jste spíše fanoušek přírody, mohlo by Vás zaujmout akvárium L’Oceanogràfic, které je rozděleno do několika sekcí podle lokalit na Zemi nebo druhů zvířat. V každé sekci naleznete informace jak z historie, tak o zvířatech typických pro danou oblast. V určitých hodinách (14:00, 16:30 a později) můžete v pavilonu delfínů shlédnout jejich show. A pokud v muzeích vydržíte do večera nebo budete mít prostě volnou hodinu, třeba se Vám zalíbí v kině L‘Hemisféric.

- L’Oceanogràfic

Cenově nejvýhodnější vstupenka pro jednu osobu je souhrnná do obou muzeí a kina za přibližně 24 euro (studentská sleva). Návštěvu si můžete rozložit na více dní, ale už při koupi lístků musíte vybrané dny specifikovat a také si hned vybrat film, který chcete vidět.

Více si o komplexu muzeí Ciutat de les Arts i les Ciències můžete přečíst na Wikipedii nebo na oficiálních stránkách.

- L’Hemisfèric

Dalším místem, které bych měla zmínit, je Palau de la Música a přilehlé letní kino. Dostanete se k nim ze zastávky Alameda (metro č. 3), odkud sejdete do kanálu-parku Jardín del Turia, ve kterém se obě místa nacházejí. Vstupenka do letního kina stojí 3 eura a musíte přijít opravdu včas (většinou film začíná v 21:00), protože minutu po začátku se zavře kasa a dovnitř se už nedostanete.

Už jsem zmínila Jardín del Turia, což je bývalý zavlažovací kanál, dnes nádherný park, kde najdete nejen spoustu krásných rostlin, ale i fotblová hřiště či obří sochu ležícího Gullivera. Park se táhne celým městem a pokud se chcete někam dostat pěšky, je cesta parkem nejpohodlnější. Lze z něj vyjít na mnoha místech a já doporučuji se do něj občas podívat, protože někdy nabídne příjemná překvapení. Nám se podařilo narazit na středověký trh nesrovnatelný s ničím, co jsem kdy viděla v ČR. Nejenže trh byl opravdu středověký a nikde nebylo vidět stánky s ponožkami a záclonami, ale prodejci byli i dobově oblečení, odevšad se linula dobová hudba a v uličkách mezi obchůdky byli k vidění kejklíři, šašci, piráti, či muž na chůdách. Na většině obchodů stálo napsáno „artesanal“, což znamená „ručně dělaný/řemeslný“ a to ať už šlo o obrovské pecny chleba, koláče, šperky nebo kožené výrobky.

Více si o parku Jardín del Turia můžete přečíst na Wikipedii.

- Pohled z kopce v Jardín del Turia

Poslední místo, o kterém chci napsat, je botanická zahrada, kde se platí symbolické vstupné 1 euro. Ovšem člověku ze střední Evropy musí už samotná Valencia připadat tak trochu jako botanická zahrada.

- botanická zahrada

Kam na nákupy

Pekárny, drogérie, papírnictví, to vše ve Valencii samozřejmě najdete v podobě samostatných obchodů, ačkoliv někdy je dobré pokusit se najít krám ve stylu „od všeho něco“, kde bývají ceny nižší. Pokud hledáte nákupní centra, nebudete je ve městě hledat dlouho, nejznámější je řetězec El Corte Inglés (ve městě jich najdete několik, jeden např. asi 10 minut pěšky od zastávky Reus – metro č. 4). Nejznámější „nákupní“ ulicí je Colón, kterou snadno najdete z náměstí Plaza de Toros, nebo k ní dojedete metrem č. 3. V postranních uličkách v centru města můžete narazit na specializované obchůdky, například krámek ve stylu flamenca (šátky, vějíře) nebo obchod Etnia nedaleko náměstí Plaza de la Reina.

Na chvíli se ještě vrátím k vějířům, ty jsou ve Valencii téměř nepostradatelné. Vějíř uvidíte v ruce skoro každé ženy, bez něj se dá totiž vlhké teplé počasí snášet jen těžce. Ještě hůř než na slunci bývá obvykle na podzemních zastávkách metra.

Doprava

Valencia má dobře propracovanou městskou dopravu, pohodlně se svezete téměř kamkoliv. Fungují zde autobusy, metro a tramvaje (nadzemní linky metra). Jízdenky si můžete koupit v automatech na zastávkách (automaty ovšem často nefungují), u řidiče autobusu, u prodejců na podzemních stanicích metra a v některých stáncích. Za jednu jízdu autobusem zaplatíte 1,20 euro a za jízdu metrem 1,30 euro. Proto je lepší koupit si kartu BONOBUS (cca 5 euro, 10 jízd), BONOMETRO (6,10 euro, 10 jízd) nebo smíšenou měsíční jízdenku na bus i metro za 35 euro. Když přestupujete mezi linkami metra, musíte kartu znovu vložit do označovacího přístroje, to stejné musíte udělat, když vycházíte z podzemí. Pokud od prvního označení neuběhla neadekvátně dlouhá doba, přístroj kartu podruhé neoznačí.

Autobusy a metro přestávají jezdit zhruba ve 23:00 a od té doby začínají fungovat noční linky označené písmenem N. Bohužel nejezdí úplně všude, ale na druhou stranu můžete využít místních taxislužeb, které jsou pohodlné, rychlé a ve srovnání s ČR cenově přijatelné (a nemáte u nich pocit, že cizincům účtují více).

Více informací o metru najdete zde.

Jak se dostat ke škole/rezidenci

Samozřejmě si můžete zaplatit školní transfer nebo taxi, ale cesta MHD je podstatně levnější a vůbec není složitá.

Metrem z letiště - Přímo od letiště jede linka metra č. 3. Letiště je konečná zastávka, směr si tedy nespletete. Vysednete na zastávce Benimaclet, vyjdete z podzemí a dál pojedete tramvají č. 4 (směr Dr. Lluch) nebo č. 6 (směr Maritim-Serrería) až na zastávku Tarongers. Budova rezidence je hned naproti zastávce metra.

Metrem z autobusového nádraží - Z nádraží se vydáte pěšky na zastávku Reus (asi se budete muset zeptat na cestu, ale ta naštěstí není složitá) a odtud pojedete tramvají č. 4 nebo č. 6 (stejné směry jako je popsáno výše).

Autobusem - Autobusové zastávky jsou ani ne 5 minut pěšky od rezidence, po vystoupení jen stačí zatočit doprava a jít stále rovně. K rezidenci se dostanete například autobusem č. 9, 18 nebo 29.

POZOR! Pokud chcete vysedat, musíte v autobuse i metru včas zmáčknout tlačítko (pokud čekáte na zastávce, musíte mávnout na řidiče). V metru by neměl být problém, protože nádledující zastávka je s dostatečným předstihem ohlášena, v autobuse musíte zastávky buď počítat, nebo poprosit řidiče, aby Vás vysadil na správném místě.

- zastávka Tarongers a budova Galileo Galilei

Škola a rezidence

O škole Don Quijote ve Valencii nemohu říct nic negativního. Příjemné prostředí, výuka, která Vám něco opravdu dá a především skvělí a přátelští učitelé, to jsou důvody, proč si myslím, že jsem si vybrala správně.

Abych stručně popsala výuku: první školní den napíšete vstupní test, poté si s Vámi chvíli popovídá některý z učitelů, připojí své hodnocení a když je Váš test vyhodnocen, jste zařazeni do některé ze skupin, které odpovídají evropskému hodnocení znalosti jazyků, tedy A1 – C2. Výuka kurzu Intensive (asi nejběžnější kurz) probíhá buď od 9:00 do 13:00 nebo od 15:00 do 19:00 a každou skupinu vedou dva vyučující, kteří se střídají po dvou hodinách. Na konci Vašeho pobytu můžete nebo nemusíte psát výstupní test a poté obdržíte certifikát.

Složení studentů během mého pobytu vypadalo následovně: nejvíce zastoupení měli Nizozemci a Italové a po nich následovali Němci a lidé z anglicky mluvících zemí. Překvapivě jsem potkala i hodně lidí z Belgie a Francie.

Nejpohodlnější ubytování je bezesporu v tzv. rezidenci (budova Galileo Galilei), ale i ostatní ubytovací možnosti mají něco do sebe. Lidé ubytovaní v rodinách si dost často stěžovali na velkou vzdálenost od školy a na to, že vlastně často ani nešlo o úplné rodiny, které by se studentem komunikovaly, nýbrž o jediného člověka, který u sebe ubytoval třeba i 6 zahraničních studentů. Nicméně se našli i lidé, kteří byli se svými rodinami velmi spokojeni. Další možností je ubytování na studentském privátě, kde má člověk určitě největší volnost. Výhodou rezidence je především to, že se nachází ve stejné budově jako škola a také poměrně blízko pláže (10 minut tramvají nebo 20 minut pěšky). Opravdovou nevýhodou v době mého pobytu byla přítomnost mnoha dětí, které bydlely v rezidenci v rámci letních táborů a i po půlnoci doslova řvaly na chodbách a házely po sobě vším možným (a přecijen člověk nechodí do klubu každou noc a někdy potřebuje i spát) a zadruhé neochota lidí z recepce s tímto cokoliv dělat. Kapitolou samo o sobě bylo stravování, na které si stěžovali snad úplně všichni. Fungovala zvláštní pravidla jako třeba „Když si vezmeš hrušku, nesmíš si vzít jogurt, když si vezmeš k snídani vodu, nesmíš si vzít džus.“, což mi vzhledem k ceně ubytování a jídla přijde jako drzost, navíc jídlo v rezidenci se opravdu nevyznačovalo kvalitou (zelenohnědé banány, natlučené hrušky, těstoviny bez jakékoliv chuti atd.). Kdyby se někdo stravoval pouze tam, musel by si kvůli absenci soli, koření a jakékoliv chuti vůbec myslet, že španělské jídlo je otřesné (což samozřejmě není). Proto mé doporučení k ubytování v rezidenci zní – zaplaťte si pouze snídaně, maximálně polopenzi.

Samotné ubytování v rezidenci je velmi dobré a může konkurovat mnohým českým hotelům. Pokoje jsou prostorné, pěkně zařízené, s malým balkónem a vlastní koupelnou. Úklidový servis také fungoval moc dobře. Rezidence je celkově hezky zařízená, v přízemí se nachází několik obchodů, kavárna, pizzerie a prádelna a v prvním patře začínají obytné prostory. Společenská místnost je m.j. vybavena stolním fotbalem, televizí a čtyřmi počítači s připojením na internet.

- posezení v rezidenci

Ještě se na chvíli vrátím ke škole, konkrétně k odpolednímu programu. Pro nově příchozí studenty se koná uvítací večeře nazvaná „Tapas de bienvenida“, jinak můžete každý večer v 19:00 navštívit hodinu kultury. Tyto hodiny jsou každý týden zaměřeny na něco jiného – španělský slang, zeměpis, poezie, tanec a další.

- Tapas de bienvenida

Více o škole naleznete na stránkách školy Don Quijote a informace o rezidenci jsou k nalezení zde.

Zábava, především ta noční

Společenský člověk se ve Valencii rozhodně nudit nebude, stačí se jen trochu porozhlédnout a zjistíte, kolik možností tohle město nabízí.

Pláž u moře sice není nijak neúnosně zaneřáděná, ale překvapilo mě, jak si sami místní své pláže a moře vůbec neváží. Téměř na každém kroku potkáte valencijskou ženu či muže, která či který kouří jednu cigaretu za druhou a oharky následně odhazuje do písku či do moře. I přestose dá u moře strávit hezký den, zvláště se spoustou opalovacího krému a přáteli.

Přes den můžete navštívit nepřeberné množství kaváren a restaurací, dát si výbornou zmrzlinu (od 1,50 euro a porce jsou nesrovnatelně větší než v ČR) a v noci zamířit do klubu. Těch je ve Valencii opravdu hodně a nejedná se jen o klasické diskotéky, ale často v klubu narazíte na nějaký zajímavý program. Turisty bude určitě lákat klub L’Umbracle (v komplexu Ciutat de les Arts i les Ciències, vstupné 15 euro, jeden drink v ceně). Další zajímavá místa jsou Café del Duende, kde můžete shlédnout flamenco koncert nebo množství barů v bezprostřední blízkosti pláže. Nedaleko pláže se nacházejí také kluby Luna Rosa, Cha-cha či Las Animas (open air diskotéka, kde jsme navštívili skvělou brazilskou párty). Za vstup na akce v těchto klubech se většinou platí, ale pokud s sebou přinesete leták oznamující tuto akci, máte vstup zdarma (letáky byly k nalezení téměř všude, například na pláži). Koktejly stojí většinou od 7 euro výše a namíchají Vám je opravdu poctivě. Zatímco v ČR se mnohdy marně snažíte zachytit alespoň sebemenší chuť alkoholu ve Vašem koktejlu, ve Valencii dostanete vodku s džusem (colu s Malibu apod.) nejméně 50:50 a u složitějších koktejlů také není pochyb o tom, že se na Vás barman nesnaží ušetřit.

- Pohled z Las Animas

- klub Cha-cha

Místní

Za 4 týdny pobytu jsem obyvatel Valencie nestihla poznat nijak perfektně, ale většinou bych je charakterizovala stejně jako učitele ze školy Don Quijote – přátelští. Představte si třeba, že si chcete dobít kredit a marně v peněžence hledáte lísteček s číslem své nové simkarty. V českém obchodě by prodavačka s velkou pravděpodobností začala netrpělivě podupávat, šklebit se a možná by Vám i řekla něco ve stylu „Nejste tu jediný zákazník,“ a naproti tomu ve Valencii Vás toto nepotká.

Na Valencijčanech mě upoutal i jejich vzhled. Najdete tu lidi, na kterých je na první pohled poznat, že v jejich rodokmenu figurují Arabové, dále lidi se světlou pletí a tmavými vlasy, ale i lidi světlovlasé, velmi výjimečně dokonce zrzavé. V ulicích také potkáte hodně černochů a občas lidi exotického asijského i jihoamerického vzhledu, všichni ti tu žijí pohromadě a tvoří velmi zajímavou směs obyvatelstva.

Je libo něco na zub?

Rozhodně nejznámější valencijskou specialitou je paella. Ač je to velmi dobré jídlo, pro Čechy není příliš exotické, protože je to vlastně obdoba rizota. Rozdíl je především v barvě rýže a také přísady do paelly mohou být různé – králičí či kuřecí maso, mořské plody a další.

Určitě nepochybíte, když si zajdete do restaurace na tapas – malé pochoutky. Mlsné jazýčky může zaujmout tortilla – kousky brambor zapečené ve vejci – nebo patatas bravas či šunka jamón serrano. Téměř v každém baru či restauraci dostanete různé druhy bocadillos, což je chléb (nebo spíše houska či veka) s náplní, jakou si vyberete. A nesmím zapomenout na sladké „šnečkovité“ pečivo ensaïmadas a slané plněné pečivo empanadillas.

Nejznámějším nápojem je bezesporu mléčný rýžový nápoj horchata (nebo orxata). Je velmi sladká, má specifickou vůni a myslím, že některým cizincům může trvat si na ni zvyknout, asi jako si někteří cizinci musejí zvykat na kofolu.

Jazyková bariéra

Valencia má pro výuku španělštiny jednu nevýhodu a tou je valencijština, jakási odrůda katalánštiny, která v písemné podobě připomíná mix španělštiny a francouzštiny a v mluvené podobě něco neuvěřitelně nesrozumitelného. Jen pro upřesnění, „správná“ španělština se nazývá kastilština.

Závěrem

Myslím, že čtyři týdny ve Valencii jsou málo. Pokud máte přátele a dobrou náladu, rozhodně zde budete potřebovat více času. Své volby jet do Valencie rozhdoně nelituji, dokonce doufám, že jsem toto úžasné město neviděla naposled. Na někoho možná více zapůsobí Barcelona, Madrid nebo naopak nějaké menší město, ale pro mě má Valencia zvláštní kouzlo. Je to prostě místo, kam stojí zato se vrátit.

Měsíc ve Valencii

Comments

Search

Languages

Admin